Prameny dopisů...


Prameny dopisů, které mám v rameni
čekají a tiše v záchvěvu skrání
těkají pohybem podobným plameni
tak jako opilec
který by pil
z nejhlubších zátok mých
modravých žil

Dnes jako vylil by z útrob svých zoufalec
přemíru tužeb a včerejší stání
co vždycky bez příkras zůstane nakonec
opilým matkám
co nemají cíl
když trhají z dětí svých
věnečky víl 

5 komentářů:

  1. Ani neviem, či jej celkom rozumiem - rozumom. Cítim len dosť bolesti... Vec, ktorá sa nedá len tak obísť, a niečo napísať, - aj o tom je Na Pokraji.
    Pre mňa veľmi sugestívna výpoveď, rešpekt a tichý úklon ...

    OdpovědětVymazat
  2. To je báseň! Ty poslední čtyři řádky jsou dost Boží. Jestli budeš pokračovat tímhle tempem vpřed, dočkáme se ještě ohromných věcí. Těším se na příští!

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky