Host NaPokraji - Luboš Blažek

21.1.2011. Jablonec nad Nisou. Koncert Psích Vojáků. Filip Topol ještě otírá rukávem krev z kláves, poslední akord, opona. Do šatny pak za ním vstupuje muž, podává mu nějaké fotografie a tiše dodává, že jsou to obrazy, které v něm vyvolává Filipova hudba. Fotografie mluvící jazykem prostým, jako je zvuk skla odíraného sklem. Jako když si vrazíte za nehty zimu a pamatujete si ji ještě v létě. Světlokresba mysli Luboše Blažka, který věří, že Hudba je krajina na hranici ticha...obraz je hudba na hranici světla...ale hranice je stezka, která nevede nikam... 



LXXX


"LXXX - soukromě označovaná Na kraji. Mívám občas pocit že nejsem schopen lidem slovy popsat svůj svět, své pocity, své myšlenky. Občas mě to strašně sere, občas si připadám hodně na kraji... A tady ten obraz ze zaplivané špinavé záběhlické chodby je o tom... V kachlíkách na zdi se cosi odráží, ale není to dokonalý, plný odraz té špinavé podlahy..."  (L.B.)


Naoknopění




20. 9. 2016 (z řeholních deníků)

Tak křehké, až se ti ruka rozklepe.
Z rozvážných slov plný močový měchýř.
Z odrazů rozechvělých poskládáš vlastní škleb.
Zámeckou komnatou na světlo boží.
Oknem schizofrenie ryjeme držkou v zemi.
Hnilobný mrk na tvé tváři.
Přesná chůze, přesné pohyby, zostřené vnímání.
V rozplihle vznešených prostorách.
Pod koucouřími drápy.

Mám rád věci protichůdné. Pavučina v open space. Hořící voda. Stonohý had.
Mám rád věci rozpolcené. Jsou odrazem mé rozpačitosti.
Mám rád alkohol.

Svlékáš...



Přišel čas,
kdy krásně voníš
Přišel tvůj čas,
kdy pomalu
svůj šat skládáš
k zemi
beze studu

Jsi stále krásnější

Krajinou

Host NaPokraji - Rudy Chorvat


Welcome to the show

Jednoho dne Rudy razantně vstoupil na scénu českých fotoserverů - vyvěsil fotografii s americkou vlajkou, na kopci, uprostřed lesů. V době, kdy u nás vrcholily blbé protesty proti radaru v Brdech. Byla to tehdy těžká diskuse, ale Rudy z ní vyšel nakonec se štítem a několika novými virtuálními fanoušky jeho tvorby, mezi které se řadím i já. Kdybych se teď víc rozepsal o mistrovi s červenejma kolečkama, asi by vás to moc nebavilo, proto jsem radši Rudyho poprosil, aby ke své výstavě něco napsal sám. Text je ponechán tak, jak ho Rudy napsal, češtinou, kterou si po desetiletích pobytu na Floridě udržuje.
Příjemné pokoukání a počtení přeju.

Pohledy jinam - Al Brydon

Nemůžu jinak, než že první pohledy jinam věnuju Krajině a Krajinářovi. Tím prvním vyvoleným je Al Brydon, ze South Yorkshiru, přesněji z okraje národního parku Peak District. Díky tomu má svoji Krajinu hned za humny a patřičně si to užívá. Jeho fotky jsem objevil někdy před třemi lety, ale o jeho vztahu ke krajině jsem toho moc nevěděl. 

Až jsem našel rozhovor, kde se Al svěřuje, jak je to mezi ním a Krajinou:

“Po dvanácti letech vrátil jsem se zpět domů a ano, krajina byla tam, kde vždycky, byla na svém místě, jak jsem si ji pamatoval. Ale zároveň zdálo se mi, jako bych ji viděl poprvé. Připadal jsem si jako návštěvník. Často jsem chodil ven, do krajiny a brzy jsem poznal, že krajina má svoje pocity a dává mi je najevo. Chtěl jsem ale znovu objevit krajinu svým vlastním způsobem. Nevzdával jsem se ve špatném počasí, ani když fotoaparát navlhnul. Nebylo to jednoduché a jako by se mně i někdo snažil zastavit. Ale vytvořil jsem si s krajinou nový život” 

Kochejte se přátelé, tak jako se chodím kochat k jeho fotkám já. 
Na jeho web vstoupíte kliknutím na fotografii
Instagram z aktuálními snímky >>>



Člověče...



...nemusíš se mi klanět.
...nemusíš mě uctívat.
...nemusíš mě milovat.
...nemusíš za mnou ani chodit.

Přesto tě, Člověče, mám pořád ráda.

Tvoje Krajina

městem



hladina kaluže hnula se jen zvolna
stín staré lampy je rozlomená lžíce
nabírá můry tápající domů
kočka se stáhla k nohám popelnice

a na komínech černé vrány hnízdí
stejně tak v sukních holek z Olomouce
láska je ticho vytloukané při zdi
retko co nutí ještě nadechnout se



Host NaPokraji - Zdeněk Jasanský


Před několika lety jsem na G+ založil komunitu Československá černobílá fotografie. Chtěl jsem v tý záplavě fotek z celýho světa vypíchnout domácí kvalitní tvorbu. Což se ze začátku dařilo. Autoři, kteří se tehdy přidali byli zajímaví a jejich fotky byly o něčem. Ať už se jednalo o jakýkoliv žánr či pojetí. Jedním z nich byl i Zdeněk Jasanský. Publikoval fotografie, které byly výtvarné a i s časem si udržely svojí hodnotu. Což se můžete přesvědčit níže. Bohužel skupina na G+ se s časem rozmělnila a já ji po roce ponechal svému osudu…

Pak jsme se jednoho dne, ještě spolu s Xaverem, vypravili do Olomouce na výstavu, a setkání s ním naživo bylo příjemným překvapením. Podobná krevní skupina nejen fotograficky, ale i člověčensky. Toulaní po městě a pozorování Zdeňka při fotografování pro mně bylo víc než jen setkáním se s někým z virtuálního světa.

Se Zdeňkem jsme se ještě o pár týdnů později potkali na schůzce Lanškrouského fotoklubu a živě jsme diskutovali nad fotkama ostatních.Zážitky, které ve mně tato setkání zanechala nakonec vedly k tomu, abych Zdeňka oslovil s nabídkou vystavit  fotky NaPokraji. Skromně se ošíval, ale nakonec jsem rád, že nabídku přijal. I když se dnes už ve svojí tvorbě pohybuje trochu jinde oproti zde vystaveným fotografiím, tak si myslím, že jeho výstava u nás NaPokraji nebude potěšením jen pro mně, ale i pro vás.
Příjemný pokoukání přeju.

Kam dál? Oblíbené příspěvky