...nemusíš se mi klanět.
...nemusíš mě uctívat.
...nemusíš mě milovat.
...nemusíš za mnou ani chodit.
Přesto tě, Člověče, mám pořád ráda.
Tvoje Krajina
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Na jaře jsem vystavoval v Kratochvíli, v jedný skvělý kavárně v Olomouci. Po vernisáži s náma šel do Ponorky i dlouholetej kamarád Karel ... -
Ve ztemnělé kavárně červené stěny mísené hovory a možná i steny podivní muži tu pod stolky malují červeným vínem zlým por... -
Už dlouho žádná ozva nezní ti v uších proto že slabá je milá tvá neschopná řídit života svého otěže. Nemá už k tomu víc ... -
6.8. 2016 Procitl jsem na setmělých jatkách. Světelný kužel ze stropu protínal a řezal prasečí hlavy v šeru kolem mne. Neviděl jsem cel... -
V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek vítězí myšlenky ne příliš zábavné není však divu vždyť cosi nám končí z hlavy jen sply... -
Před týdnem proběhl tradiční Krákor. Poprosil jsem Michala Krále o pár fotek a postřehů z tohoto festivalu. Tu jsou: ... -
ten strop je blízký víku truhly po stěnách stíny koček jdou a tvoje oči aniž uhly se s těmi mými neprotnou snad nastal čas jít ... -
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ...
Ďakujem. ...
OdpovědětVymazatKrásný. Já si nemyslím, že by krajina přirozeně měla ráda člověka.Ten vztah musí vzniknout. Indiáni nikdy neplivali na zem, protože ji brali jako matku...
OdpovědětVymazat