Naoknopění




20. 9. 2016 (z řeholních deníků)

Tak křehké, až se ti ruka rozklepe.
Z rozvážných slov plný močový měchýř.
Z odrazů rozechvělých poskládáš vlastní škleb.
Zámeckou komnatou na světlo boží.
Oknem schizofrenie ryjeme držkou v zemi.
Hnilobný mrk na tvé tváři.
Přesná chůze, přesné pohyby, zostřené vnímání.
V rozplihle vznešených prostorách.
Pod koucouřími drápy.

Mám rád věci protichůdné. Pavučina v open space. Hořící voda. Stonohý had.
Mám rád věci rozpolcené. Jsou odrazem mé rozpačitosti.
Mám rád alkohol.

5 komentářů:

  1. To je moc pěkný kus. Konečně zase něco pustil ven... On to v poslední době strašně fláká ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On poslední dobou brousí pouze umění kotrmelců. Je dobře, že slezl ze žíněnky a naexponoval a napsal, ano!

      Vymazat
    2. Luboši, já jsem rád, že jsem se vůbec zmohl aspoň na tohle :-) A Františku, je mi jasné, že mi mé umění kotrmelců závidíš a rád by ses s ním předvedl například v Ponorce. No, možná Tě brzy něco z toho naučím - a žíněnku k tomu potřebovat nebudeš .-)

      Vymazat
  2. Mně to evokuje Karla Šebka. Což je určitě dobře, to byl velký surrealista poezie a jednoho dne prostě zmizel... Uhh, zážitek to je!

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky