Nedalo mi to, a do Krajiny, která je Nečesaná, Rozcuchaná, Neupravená... jsem zase zašel.
Nejprve trochu skryt, později pak, když cítil jsem její odevzdanost, přiznal jsem se jí i k tomu, že ji znovu šmíruju svým fotoaparátem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Jednoduše, bez zbytečných slov. Z mé strany prostě jen obdiv. Aranžovaná zátiší Luďka Vojtěchovského (1959). Užívejte si. ... -
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil ... -
zlé JA -zyky tvoria MA keď víchrim počloveč MA (NO!) poMAly ako sa patrí zdôvodni MA prehltnem bolesti kóMA ... -
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č... -
Chtěl bych být alespoň psím hovnem v prastaré krajině kde bílá pára moří žebrovím vikingských lodic stoupá k horám Tam dr... -
9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obr... -
Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichý...
Jirko, pro mne vynikající. Pokud se Rozcuchaná dala obrazem posunout ještě dál, povedlo se to tady. Už to nejsou líbiví (v nejlepším slova toho smyslu) motýli, ale TOHLE pološero... Fakt krásné věci.
OdpovědětVymazatnadherna neupravena poezie krajiny, tohle nikdo jine neumi ani nahodou
OdpovědětVymazatDíky Rudy.
Vymazat