Mezidobí




Sice dnes nebyl s Kateřinou na ničem domluvenej, ale přesto se k ní šoural zasněženou Kampou. Vstoupil na dvorek domu, kde bydlela, zaklepal na okno. V tašce připravenou lahev vína a pár poněkolikátý okopírovanejch kazet ze sklepních koncertů. Prostě dnes jen nechtěl sedět doma nebo v hospodě, chtěl se bavit s Kateřinou. 
Poodhrnula záclonu v okně a dala znamení, ať jde ke dveřím. Ještě zahlédl uvnitř několik stínů, když mu otevřela, v předsíni se povalovalo snad dvacet párů bot. “Máte návštěvu?” Přiložila si prst k ústům a vedla ho dovnitř. Tiše pozdravil a sedli si spolu na zem, mezi ostatní. Naslouchali staršímu chlápkovi, dlouhej vous a vlasy hluboko pod ramena, předčítal z listu papíru, vyzýval k propuštění kamarádů z vězení. Seděli, že předávali dál knížky opisované na stroji. “Podepíšeš se pod to taky?” podívali se na sebe s Kateřinou a přikývli. 

Je to zvláštní, hřejivý pocit. Podepsal.


Byl jeden s těch dnů mezi dny svátečními a posledním dnem roku osmaosmdesátého. 

1 komentář:

Kam dál? Oblíbené příspěvky