...



V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek
vítězí myšlenky ne příliš zábavné
není však divu vždyť cosi nám končí
z hlavy jen splyne té sváteční
krve pramínek

Zbývá jen zabalit posledních citů pár
uschovat pod polštář znavených víček
vypité lásky té přespříliš náročné
bez zvonů svatebních
v kočáru z már 

Šesté Tiché úterý


O Tichém úterý, jak ho viděla a jak na ni zapůsobilo, NaPokraji píše Daniela Hekelová:

VI. Tiché úterý – čtyři výstupy – a množství pocitů jež zůstaly skryty na Sokolské ulici.
Opět se potvrdilo, že v Olomouci jsou fajn lidé, neboť šestý literárně-hudební večer byl tematicky věnován umělcům z Olomouce a okolí.
Mohli jsme slyšet básně Mojmíra Vrby, které vlastně ani napsat nechtěl. Nutkání zachytit pocit okamžiku bylo ale nakonec pravděpodobně silnější. A tak vznikly zdánlivě jednoduché, krátké básně, nesoucí odkaz minimalismu, které jakoby bezděčně vypovídají o nedozírné hloubce věcí zahalených do prosté všednosti. 
Dalším, kdo představil svoji tvorbu, byl Petr Pustoryj. Upustil od hospodské poezie a využil domácích a komorních prostor čajovny ke čtení poetických osobních příběhů. Četl o své rodině, hlavně dceři, o radostech, jež mu přináší. Pozitivní texty o zdravé rodině byly povzbudivé a inspirativní. Ukázal nám, že „šťastná“ díla nemusí být jen fádní a primitivní.
Slíbený příspěvek od Stanislava Denka jsme nakonec neměli možnost slyšet, ale věřím tomu, že jeho věčně platné lyrické verše by potrhly velikost onoho večera.
Hudební složka byla zastoupena tradičně duší Tichých úterků René Müllerem a jeho Tichých lodí. Hudba klenoucí se někde mezi bigbítem a elektrofolkem je spíše decentně doplněna o recitativ, což koresponduje s melancholickými texty o lidech, strachu a osamělosti. I po doznění kytarových tónů témata dále rezonují.
Vrcholem programu byl koncert kapely Sibérija. Neznalá tvorby tohoto rýmařovského tria, jsem si moc nedokázala představit, co všechno může znamenat spojení kytary, saxofonu a bicích, ale znamenalo moc. Je to hudba spojující prvky rocku a jazzu, hudba znějící pokaždé jinak a neotřele. Hrají skladby, které nutí přemýšlet. Pásmo, které jsme mohli slyšet, pro mne bylo krásné a plné zvratů. Přesně padnoucí ke klasickým němým thrillerům, které jsou stejně, jako hudba kapely Sibérija, nepředvídatelné, temné, psychedelické i něžné.

Tiché lodi














Fotografie z celého večera pořídil Jirka Trnka a Petr Palarčík - všechny jsou k vidění zde >>>


velikonoční blues osamělého hrobníka



muž s tváří lopaty obdivuje Krista
muž s tváří lopaty jednou nohou v díře
kope jen pro radost a ulehnout se chystá
se všemi se vším dokonale smířen

možná se ráno zjeví husopaskám
svěží jak březen zcela obnažený
ta jáma v zemi je přeci jenom láska
a u hrobu zase... jako první ženy


Host NaPokraji - Michal Král


Když jsem požádal brněnského fotografa Michala Krále (50), aby mi napsal "pár věcí o sobě", odpověděl obratem a několik jeho vět či slov se mi okamžitě vrylo pod kůži. Chtěl bych zachovat autenticitu, a proto sem Michalovo povídání vložím tak, jak mi jej zaslal.

"Můj první foťák, co jsem měl v ruce, byla legendární Smena. Ovšem narkomanem fotografie jsem se stal někdy v roce 1998.To už bylo období digitálních strojů. Později jsem si koupil Canon SX 10 a myslel jsem si, že jsem fotograf. Pak jsem vstoupil na Photoextract,což pro mne byla škola fotografie. Zajímám se o industriál, ať už to je historie, hudba nebo samotné fabriky…Jsem extrémně zatížený na modrou a na rezavé věci všeho druhu.V poslední době se hodně věnuju urbexovým zátiším. Jsem ex-členem I.fpc Brno (čti První Fotopoetický klub Brno, pozn. autora).V součastnosti se vyskytuji v seskupení Wýtvarný club tvrdé játro Brno. Mám za sebou několik výstav a nějaké prodané cwaky."



Pohledy jinam - Jean-Christophe Sartoris



Dnešní pohledy budou trochu stručné. Prostě jsem o následujícím fotografovi nic moc nenašel. Ale kvůli tomu se přece neošidíme o pohled na jeho fotky.


Francouzský fotograf Jean-Christophe Sartoris měl za sebou v roce 2005 šest hudebních alb a před sebou prázdno, černo. Vzal tedy do ruky Holgu a vrhnul se na fotografování. Takže tuctovej příběh z posledního desetiletí.
Ne.
Jean-Christophe se ve fotografii rozdvojil.
Jeho syté, barevné fotografie jako veřejný deník událostí, suvenýry a ilustrace života.
Černobílé jako jeho druhé já, přicházející z nitra.



Popřeji vám tedy příjemné pokoukání - jako vždy po kliknutí fotku.
Doporučím i velmi kultivovaný Instagram >>>
A jako bonus Sartorisova ambinentní hudba. Klikni zde >>> .


Páté Tiché úterý

Oloumouc je pěkný město. Žijou v něm fajn lidi. A ti dělají fajn věci.

Třeba takovej Vilém. Otevřel si čajovnu, která se vůbec nepodobá tradiční čajovně a pořádá v ní akce, který ho baví. A baví ho to, protože to baví i pár věrných návštěvníků.
Do čajovny chodí také René. René hraje v Tichých lodích. A navrhl v čajovně dělat Tiché úterky. Večery autorského čtení a alternativní hudby. 
Čajovna se jmenuje Kratochvíle, je na Sokolské ulici a Tiché úterý v ní proběhlo už po páté. NaPokraji máme rádi dění na pokraji a tak teď vstoupí Tiché úterky i k nám. 

Tentokrát své texty četl Vladimír Jaromír Horák a Ivosh Krejzek, zahrály Tiché lodi a Sťatý Lukáš.
Fotky pořídila Jana Navaříková.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Letní podvečer
Vladimír Jaromír Horák
Šenkýřka líná co pivo nenosí
když mezi listy
nad klimbajícími hlavami
v korunách stromů
probleskuje slunce…
… už zase
chlastat až do zapomnění
a vychutnat si tato posvátná místa
která jsou plna nadějí
máchajících křídly
víc a víc
až do okamžiku
kdy znavená čela
tak znenadání
začnou klovat
do desky dubového stolu
večerní staccato…
/2004)

přijdou jak vloni...



přijdou jak vloni... přesně na hromnice
do křídel větru zbité okenice
vrhají stíny na uvadlý muškát
(v kuchyni pláče moje stará služka)

to oni schválně mají bledé hlavy
kluzcí jsou jako uhynulí hadi
kouří mé vlasy sesbírané z lůžka
dáví mé jídlo, moje kočky hladí

a kdybys přišla vysvléknout mne ze sna
milovat nahlas - už to neocením
kazajka noci je mi příliš těsná
ovšem ne děsná jako probuzení


Potoky ve vlasech...


Potoky ve vlasech

zlatavé žíly

pulsují

těkají

už jenom

chvíli

nicotnou

tak malou

nemajíc ceny

v záchvěvu posledním

nastavit dlaň

která by 

chytila 

jedových kapek té

přesládlé krve

tvé

alespoň

pár


Host NaPokraji - Jaroslava Vlachová


Hravá a svá, Jaroslava... 
Svěží vítr Na Pokraji.



Ve jménu "Bezejména"
Jen #meze bez hranic
Topí se ve tmě
#sněžilo a teď už nic
A #noha nohu mine
I ba
A tak si to šine
#křupy křup
Skousni
Zub, #tesák ven
#kočky a jdem


 #čtvrtek docela utek'
A #pátek plný zkratek
Bije o mříže
#město , zmatek, potíže
 #měsíc uzavřen dokola
a #šumění
Mění staré v umění 

#pa pa pa, starý roku
#velkánádhera to byla
#vybito
Duše je #ojinena celá




... (I)

nemôžeš si MA
zima
zazimovať

odvlečiem kožu
pod kožu
zaleziem
          ZLEziem

zlé JAzyky
tvoria
MA

keď víchrim

předjaří II.



natáh jsem kabát přes pyžamo po matce

i když je přeci jen poněkud chladně

u Svratky nad splavem kvetou už kosatce

pravda je nejhlubší vždycky ta na dně



Velkoměsto


Já jen vím,
že nevím, že nevím, že nevím
Já nevím,
proč tu sem, proč tu sem, proč tu sem



Já jen vím, 
že život, že život, že život
Někdy je
veselej, veselej, veselej

Extempore: Velkoměsto - CO

Další fotky z velkoměsta mám na Otevřeným deníku (zde>>>)

Host NaPokraji - Petr Labonek


...ukázněný Faun, člověk, který má rád pořádek, perfekcionista s cholerickými sklony. Obětavý, přející, laškující. Opora a jistota jistého fotospolku. Malý velký muž, který nevyhledává šarvátky, přesto je často původcem vyhrocených situací. Tu ve Znojmě u bývalých jatek, onehdy na děčínském nádraží. Pověst rváče je mu ušita a přišita, nemilosrdně, leč s úsměvem, jenž je mu souzený, stejně jako jeho bornovský knír. 


Kurtizány 


Do vyhnanství


svítání v lednu



velice matné obrysy zvuků
jako je skřípění nehtů o myté nádobí
a tichá píseň znící ze tvých vlasů
ruší mne od klidu daleko spánku
siluety ještě letících ptáků
tříští se protože otvírám okno
zatímco dole lampy
v hodině mezi smrtí a souloží
kloní se prázdnotě
dvou bledých židlí ve druhém patře


Pohledy jinam - Stavros Stamatiou



Nepovažuje se za pouličního fotografa, přesto ho potkáte bloumajícího v ulicích Peraii poblíž Soluně. Řecký fotograf Stavros Stamatiou. Jako na streetaře jsem na něj také kdysi narazil, zaujal mě tenkrát hlavně svojí stínohrou, děj ulice byl na fotkách zaznamenaný až minimalisticky a přesto živě. Fotky lákaly se vypravit do uliček Stavrosova města a toulat se jimi. A třeba ho tam i potkat.

Jenže když jsem nedávno zašel na jeho web, objevil jsem projekt “a raven’s dream”. Listoval jsem fotkama několikrát dokola, byl čím dál víc do snímků ponořenej. Zdánlivě nesouvisející fotky z noční krajiny, fotky zvířat a nakonec i lidí. Je to jen inspirace Havranem E.A.Poea? Ve fotkách je ale i vlastní příběh. Jako by vyrovnávání se ze strachem či fobiemi z minulosti. Odhalování nějakých tajemství. A jak jsem později objevil v jednom rozhovoru se Stavrosem, je to skutečně tak… 

"Havranův sen je můj pokus vypořádat se se záhadou. Hledal jsem, jak se znovu ponořit do věku nevinnosti, kde se objevily všechny ty záhady, tajemno a někdy i zlověstno.
V této sérii, jsem si dal za cíl prozkoumat místa, kde věci, které byly určeny k ukrytí, jsou odhaleny, pokusil se zrekonstruovat nezřetelné vzpomínky, odhalit skrytá tajemství, konfrontovat je se svými dětskými strachy a vymítat je.
Celý zážitek tvorby těchto obrázků je pro mě jako vykoupením se; proces tvorby byl téměř psychoanalytický proces.
Pro mne je fotografování způsob chápání světa, který je silně osobní, je mi klíčem k odemknutí skrytých obav i nadějí.”


Přeji vám zážitek, který bude i pro vás stát za to. Kliknutím na první z fotografií můžete vidět Havranův sen, kliknutím na druhou Stavrosovy fotografie z ulice.








Krajina ztichlá...





Ve ztichlé krajině tři vzrostlé stromy
v kalužích zrcadlí
obrazy barevné
snové
že srdce
vznáší
se

Ve ztichlé krajině tři statní muži
sekery v rukou
oči tak netečné
ostré
že ruka
mávne
jen

Ve ztichlé krajině není už tří
ze stromů
oheň
z mužů jen
prach

Bylo tak správně?
Bylo tak.



Kam dál? Oblíbené příspěvky