Host NaPokraji - Vladimír Takáč

     Kdybych měl možnost udělat výstavu slovenského fotografa Vladimíra Takáče (1958) v reálných kulisách, vypadalo by to takhle. Představte si čtvercovou síň bez oken, černé stěny a šachovnicovou podlahu dle vzoru Davida Lynche s rudým sametem u vstupních dveří. Dámy mají místo večerních rób korzety a latexové kozačky, muži černé obleky a škrabošky, kurátor mluví tlumeně v masce dr. Caligariho a vše dostatečně osvětluje děravým stropem pouhý úplněk. Téměř bledé ticho. Nahý pianista přehrává z hlavy Chopinova nocturna...
  Vladimírova tvorba na mne totiž působí přesně stejným dojmem. Obrazy na hranici biomechanického (ano, ten Giger) až "normálního" surrealismu jsou plné napětí, neklidu a otázek. Fotografie, které udeří mezi oči a nenechají vás vydechnout. Cosi kluzkého, studeného a děsivě krásného vám projde žaludkem. Vstoupíte za oponu a odejdete jiní.


Šialenstvo Markýza de Sade

  
    


Hry lásky šálivé





Strach





Konštrukcia





Mladý muž znepokojený letom neeuklidovskej muchy





Zurivec






Bez názvu





Muži v sieti





Katedrála





Shiva feel good





8 komentářů:

  1. je to síla, a vůbec díky za to že tu dáváte i figurální fotku, to je pro mě spousta inspirace... třeba se z toho něco přiučím

    OdpovědětVymazat
  2. Skvelé predstavenie, fotografa obdivujem - vie... Poklona, ...
    palo boško

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem. Za predstavenie kurátorovi aj milým slovám návštevníkov:))

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé kousky,moc rád jsem nahlédl!

    OdpovědětVymazat
  5. Upekli jste to chlapci skvostně.

    OdpovědětVymazat
  6. Líbí se mi jak hledáš...skvělé kousky...:-)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky