předjaří II.



natáh jsem kabát přes pyžamo po matce

i když je přeci jen poněkud chladně

u Svratky nad splavem kvetou už kosatce

pravda je nejhlubší vždycky ta na dně



Velkoměsto


Já jen vím,
že nevím, že nevím, že nevím
Já nevím,
proč tu sem, proč tu sem, proč tu sem



Já jen vím, 
že život, že život, že život
Někdy je
veselej, veselej, veselej

Extempore: Velkoměsto - CO

Další fotky z velkoměsta mám na Otevřeným deníku (zde>>>)

Host NaPokraji - Petr Labonek


...ukázněný Faun, člověk, který má rád pořádek, perfekcionista s cholerickými sklony. Obětavý, přející, laškující. Opora a jistota jistého fotospolku. Malý velký muž, který nevyhledává šarvátky, přesto je často původcem vyhrocených situací. Tu ve Znojmě u bývalých jatek, onehdy na děčínském nádraží. Pověst rváče je mu ušita a přišita, nemilosrdně, leč s úsměvem, jenž je mu souzený, stejně jako jeho bornovský knír. 


Kurtizány 


Do vyhnanství


svítání v lednu



velice matné obrysy zvuků
jako je skřípění nehtů o myté nádobí
a tichá píseň znící ze tvých vlasů
ruší mne od klidu daleko spánku
siluety ještě letících ptáků
tříští se protože otvírám okno
zatímco dole lampy
v hodině mezi smrtí a souloží
kloní se prázdnotě
dvou bledých židlí ve druhém patře


Kam dál? Oblíbené příspěvky