předjaří II.

natáh jsem kabát přes pyžamo po matce

i když je přeci jen poněkud chladně

u Svratky nad splavem kvetou už kosatce

pravda je nejhlubší vždycky ta na dně

autoportrét s myšlienkou

ten trpasličí obr

ve mně

bije mne

hrubě i jemně

Velkoměsto

Já jen vím,
že nevím, že nevím, že nevím
Já nevím,
proč tu sem, proč tu sem, proč tu sem

Já jen vím, 

že život, že život, že život
Někdy je
veselej, veselej, veselej

Extempore: Velkoměsto - CO

Další fotky z velkoměsta mám na Otevřeným deníku (zde>>>)

Host NaPokraji - Petr Labonek

...ukázněný Faun, člověk, který má rád pořádek, perfekcionista s cholerickými sklony. Obětavý, přející, laškující. Opora a jistota jistého fotospolku. Malý velký muž, který nevyhledává šarvátky, přesto je často původcem vyhrocených situací. Tu ve Znojmě u bývalých jatek, onehdy na děčínském nádraží. Pověst rváče je mu ušita a přišita, nemilosrdně, leč s úsměvem, jenž je mu souzený, stejně jako jeho bornovský knír. 

Kurtizány 

Do vyhnanství

svítání v lednu

velice matné obrysy zvuků

jako je skřípění nehtů o myté nádobí

a tichá píseň znící ze tvých vlasů

ruší mne od klidu daleko spánku

siluety ještě letících ptáků

tříští se protože otvírám okno

zatímco dole lampy

v hodině mezi smrtí a souloží

kloní se prázdnotě

dvou bledých židlí ve druhém patře