Páté Tiché úterý

Oloumouc je pěkný město. Žijou v něm fajn lidi. A ti dělají fajn věci.

Třeba takovej Vilém. Otevřel si čajovnu, která se vůbec nepodobá tradiční čajovně a pořádá v ní akce, který ho baví. A baví ho to, protože to baví i pár věrných návštěvníků.
Do čajovny chodí také René. René hraje v Tichých lodích. A navrhl v čajovně dělat Tiché úterky. Večery autorského čtení a alternativní hudby. 
Čajovna se jmenuje Kratochvíle, je na Sokolské ulici a Tiché úterý v ní proběhlo už po páté. NaPokraji máme rádi dění na pokraji a tak teď vstoupí Tiché úterky i k nám. 

Tentokrát své texty četl Vladimír Jaromír Horák a Ivosh Krejzek, zahrály Tiché lodi a Sťatý Lukáš.
Fotky pořídila Jana Navaříková.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Letní podvečer
Vladimír Jaromír Horák
Šenkýřka líná co pivo nenosí
když mezi listy
nad klimbajícími hlavami
v korunách stromů
probleskuje slunce…
… už zase
chlastat až do zapomnění
a vychutnat si tato posvátná místa
která jsou plna nadějí
máchajících křídly
víc a víc
až do okamžiku
kdy znavená čela
tak znenadání
začnou klovat
do desky dubového stolu
večerní staccato…
/2004)


V předvečer Mikuláše
Oprášil jsem svou harmoniku
na kterou stejně neumím hrát
a zkusil pár akordů
svou nešikovnou rukou
a v tu ránu
v předvečer Mikuláše
zjevil se mi Čert
a zahrál na tu notu
která pak rozezněla mou duši…
v hospodě u kamen
(vole)… když cinkají půllitry
tam srdce otevírá
svá ústa dokořán
a na začouzených stolech
chytáme motýly
kteří nám vždy uniknou
ale přesto
si pro ně schováváme
tu neuměle vyrobenou síťku
tam někde
v rohu svého pokoje…
/2009/
V objetí ticha
Záblesky v šeru
rotující večerem
jak jehly
jiskří…
přivíráš oči
obrazy mizí
a mlha houstne
tvrdá jak skořápka vlašského ořechu
Skřípání zubů
ve spánku
baletní kroky
na praskajících prknech
řezavá vzpomínka
jak klovnutí volavky
kdesi ve slepém rameni
vysychající řeky…
…oprýskaná zeď jak spálená kůra uschlého stromu
jak nedopsaný part
na zažloutlém notovém papíru…

/2015/
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ze šuplíku
Ivosh Krejzek

V šuplíku se skrývá vzteklý,
uvrčený vibrátor mé ženy,
jinak kromě použitých kalhotek bývalých přítelkyň
tam nic zajímavého není.
jen osm děravých, prošlých
navlhčených gum
a po uškrcení Lenky jsem zvýšil jeho obsah
o dvojici kytarových strun.
Též o sponku, co při divoké jízdě
vypadla Olze z vlasů,
tehdy přidal jsem i několik přebytečných stránek
propadlého ukrajinského pasu.
Alenčinu škatulku, co si do ní
před koupáním dávala prstýnky,
Romaniným parfémem dodnes načichlé
růžové pouzdro na špinky.
Věřiny tampóny vytažené
ani nechci vědět odkud,
sklenku dětského oleje pro zvýšení skluzu
na manželčin popud.
Umělé zuby bez nichž Helenka
má jen holé dásně,
ale žádné,proboha žádné
před světem schované básně.


Nejhorší sex za posledních třicet sedm let  

Volala mi Hana,
prý, že už je dlouho sama
a to i přes to,
že je vdaná,
potřebovala by něco
jiného než normálně,
ačkoliv vůči tomu jejímu,
může to být nehezké morálně
volala mi ze svého mobilu
téměř hodinu
nebrala vůbec ohledy,
na to, že mám taky rodinu
zvala mě k sobě domů,
že by se mě ráda na něco optala,
přímo z očí do očí
„a přijeď rychle!“ dodala.
vypařil jsem se jak pára nad hrncem
hnedka po večeři,
řekl jsem své milované ženě:
„jedu za neteří.“
nečekal jsem na odpověď,
nadržená Hana čeká
myslí se mi prohnala
její ňadra měkká,
její huňatej kocour
a znovu ňadra měkká,
obrovské letiště,
chlupatá teplá deka.
dorazil jsem jak to šlo
a vrhl jsem se na ni,
já dělal jí to zprvu jazykem,
ona mě posléze dlaní,
užíval jsem si s touhle
zdánlivě cizí paní,
než řekl jsem jí ledabyle:„milá Hani,
tohle je nejhorší sex za posledních sedmatřicet let
a když se to nikdo nedozví
tak rozhodně nezboří se svět.“


Pražské retro

Nevím sice proč, ale prostě propadl jsem retru
a tak jsem přemluvil svou dávnou kamarádku Petru,
aby se mnou oděna pouze ve svém pleteném strakatém svetru
souložila na černobílých fotografiích v pražském metru.
Později i na prehistorickém Karlově mostě,
kde vsouvám ho do ní zlehka a prostě,
je vzrušená mým retro hostem,
chundelatej bobr, vypelichaný koště.
Nechal jsem si narůst kotlety, jako v sedmdesátých letech,
myslí neustále bloudím v jiných lepších světech.
Metař ve stanici Kačerov nedopalky mete,
je to práce, kterou sotva někdy splete.
I revizor kontrolující jízdenky je retro,
souložím s ním a samozřejmě nadále i s Petrou,
vyděšeně na nás hledí celé to pražské metro,
no, možná jsme měli vyřadit z provozu měnírnu a tím i veškeré světlo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sťatý Lukáš





2 komentáře:

Kam dál? Oblíbené příspěvky