Potoky ve vlasech
zlatavé žíly
pulsují
těkají
už jenom
chvíli
nicotnou
tak malou
nemajíc ceny
v záchvěvu posledním
nastavit dlaň
která by
chytila
jedových kapek té
přesládlé krve
tvé
alespoň
pár
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
srkaje vývar z krysích kožíšků přemítám, co mne nejvíc bolí dones mi, prosím, trochu soli a jednu břitvu, Ježíšku… a holce, k... -
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vzni... -
až když si vybíráš z kterého mostu možná tě přikryje dlaněmi ale není to sestra milosti s krásnými koleny ani stařena s rukama ... -
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č... -
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil ... -
V roce 1841 byl z blázince poblíž Epping Forest propuštěn básník John Clare. Do svého domova v Helpstonu musel ujít 80 mil na sever. No a... -
Na úvod týhle dnešní vernisáže bych klidně mohl zkopírovat text, který jsem napsal u výstavy Zdeňka Janského. Ale já jsem si řekl ne. ...
Pookrial som, veľmi fajn...
OdpovědětVymazatMoc pěkný, Barborko ...:-)
OdpovědětVymazatVýborný Báro. Text skvělej. Mám radost.
OdpovědětVymazatBarunko, udělala jsi mi velkou radost, potěšilas až do morku starých prochladlých kostí. Těším se a budu vyhlížet další...
OdpovědětVymazat