dubna 2017

...

V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek

vítězí myšlenky ne příliš zábavné

není však divu vždyť cosi nám končí

z hlavy jen splyne té sváteční

krve pramínek

Zbývá jen zabalit posledních citů pár

uschovat pod polštář znavených víček

vypité lásky té přespříliš náročné

bez zvonů svatebních

v kočáru z már

Šesté Tiché úterý

O Tichém úterý, jak ho viděla a jak na ni zapůsobilo, NaPokraji píše Daniela Hekelová:

VI. Tiché úterý – čtyři výstupy – a množství pocitů jež zůstaly skryty na Sokolské ulici.

Opět se potvrdilo, že v Olomouci jsou fajn lidé, neboť šestý literárně-hudební večer byl tematicky věnován umělcům z Olomouce a okolí.
Mohli jsme slyšet básně Mojmíra Vrby, které vlastně ani napsat nechtěl. Nutkání zachytit pocit okamžiku bylo ale nakonec pravděpodobně silnější. A tak vznikly zdánlivě jednoduché, krátké básně, nesoucí odkaz minimalismu, které jakoby bezděčně vypovídají o nedozírné hloubce věcí zahalených do prosté všednosti.

Dalším, kdo představil svoji tvorbu, byl Petr Pustoryj. Upustil od hospodské poezie a využil domácích a komorních prostor čajovny ke čtení poetických osobních příběhů. Četl o své rodině, hlavně dceři, o radostech, jež mu přináší. Pozitivní texty o zdravé rodině byly povzbudivé a inspirativní. Ukázal nám, že „šťastná“ díla nemusí být jen fádní a primitivní.

Slíbený příspěvek od Stanislava Denka jsme nakonec neměli možnost slyšet, ale věřím tomu, že jeho věčně platné lyrické verše by potrhly velikost onoho večera.

Hudební složka byla zastoupena tradičně duší Tichých úterků René Müllerem a jeho Tichých lodí. Hudba klenoucí se někde mezi bigbítem a elektrofolkem je spíše decentně doplněna o recitativ, což koresponduje s melancholickými texty o lidech, strachu a osamělosti. I po doznění kytarových tónů témata dále rezonují.

Vrcholem programu byl koncert kapely Sibérija. Neznalá tvorby tohoto rýmařovského tria, jsem si moc nedokázala představit, co všechno může znamenat spojení kytary, saxofonu a bicích, ale znamenalo moc. Je to hudba spojující prvky rocku a jazzu, hudba znějící pokaždé jinak a neotřele. Hrají skladby, které nutí přemýšlet. Pásmo, které jsme mohli slyšet, pro mne bylo krásné a plné zvratů. Přesně padnoucí ke klasickým němým thrillerům, které jsou stejně, jako hudba kapely Sibérija, nepředvídatelné, temné, psychedelické i něžné.

Tiché lodi

Fotografie z celého večera pořídil Jirka Trnka a Petr Palarčík - všechny jsou k vidění zde >>>

pokračování příspěvku »

velikonoční blues osamělého hrobníka

muž s tváří lopaty obdivuje Krista

muž s tváří lopaty jednou nohou v díře

kope jen pro radost a ulehnout se chystá

se všemi se vším dokonale smířen

možná se ráno zjeví husopaskám

svěží jak březen zcela obnažený

ta jáma v zemi je přeci jenom láska

a u hrobu zase... jako první ženy

Host NaPokraji - Michal Král

Když jsem požádal brněnského fotografa Michala Krále (50), aby mi napsal "pár věcí o sobě", odpověděl obratem a několik jeho vět či slov se mi okamžitě vrylo pod kůži. Chtěl bych zachovat autenticitu, a proto sem Michalovo povídání vložím tak, jak mi jej zaslal.

"Můj první foťák, co jsem měl v ruce, byla legendární Smena. Ovšem narkomanem fotografie jsem se stal někdy v roce 1998.To už bylo období digitálních strojů. Později jsem si koupil Canon SX 10 a myslel jsem si, že jsem fotograf. Pak jsem vstoupil na Photoextract,což pro mne byla škola fotografie. Zajímám se o industriál, ať už to je historie, hudba nebo samotné fabriky…Jsem extrémně zatížený na modrou a na rezavé věci všeho druhu.V poslední době se hodně věnuju urbexovým zátiším. Jsem ex-členem I.fpc Brno (čti První Fotopoetický klub Brno, pozn. autora).V součastnosti se vyskytuji v seskupení Wýtvarný club tvrdé játro Brno. Mám za sebou několik výstav a nějaké prodané cwaky."