...



V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek
vítězí myšlenky ne příliš zábavné
není však divu vždyť cosi nám končí
z hlavy jen splyne té sváteční
krve pramínek

Zbývá jen zabalit posledních citů pár
uschovat pod polštář znavených víček
vypité lásky té přespříliš náročné
bez zvonů svatebních
v kočáru z már 
Vystavil
Štítky:

6 komentářů:

  1. Fotografia má neskutočnú atmosféru, pôsobivú, otvorenú... Verše, výborné,...tiesnivejšie. No, ďalšia spoveď ako bič, rád som videl, čítal...

    OdpovědětVymazat

  5. Ta fotka mně hodně baví. Můžu si představovat, hledat, doufat.... A přitom číst tvé verše.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Kam dál? Oblíbené příspěvky

  • Kočky jsou vrženy
    9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obr...
  • Co zpátky nevezmeš
  • noc jako holka s dlouhým nožem...
    /pro Marii noc jako holka s dlouhým nožem mi nahá sedá u rohože a každým jarem sem vrací démoni mých deviací to kdybys př...
  • .
  • ...
  • ...
  • Otevřená výzva k mrdání
         Na naší poslední vernisáži  NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č...
  • Koloskopie neboli koleno-skopie
    Kdysi jsem si tím taky prošel, nebolelo - hadička byla kluzká a akorát v zatáčkách to bylo nepříjemné. Jediné co bylo strašné - v...
  • počítáme starý piva
    jak ze dna hrobky bílá váza odjištěná kulovnice ošklivý úsměv staré psice kterou jsem pro strach neodvázal tak se má matka na...
  • Desáté Tiché úterý
    Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichý...