Šesté Tiché úterý


O Tichém úterý, jak ho viděla a jak na ni zapůsobilo, NaPokraji píše Daniela Hekelová:

VI. Tiché úterý – čtyři výstupy – a množství pocitů jež zůstaly skryty na Sokolské ulici.
Opět se potvrdilo, že v Olomouci jsou fajn lidé, neboť šestý literárně-hudební večer byl tematicky věnován umělcům z Olomouce a okolí.
Mohli jsme slyšet básně Mojmíra Vrby, které vlastně ani napsat nechtěl. Nutkání zachytit pocit okamžiku bylo ale nakonec pravděpodobně silnější. A tak vznikly zdánlivě jednoduché, krátké básně, nesoucí odkaz minimalismu, které jakoby bezděčně vypovídají o nedozírné hloubce věcí zahalených do prosté všednosti. 
Dalším, kdo představil svoji tvorbu, byl Petr Pustoryj. Upustil od hospodské poezie a využil domácích a komorních prostor čajovny ke čtení poetických osobních příběhů. Četl o své rodině, hlavně dceři, o radostech, jež mu přináší. Pozitivní texty o zdravé rodině byly povzbudivé a inspirativní. Ukázal nám, že „šťastná“ díla nemusí být jen fádní a primitivní.
Slíbený příspěvek od Stanislava Denka jsme nakonec neměli možnost slyšet, ale věřím tomu, že jeho věčně platné lyrické verše by potrhly velikost onoho večera.
Hudební složka byla zastoupena tradičně duší Tichých úterků René Müllerem a jeho Tichých lodí. Hudba klenoucí se někde mezi bigbítem a elektrofolkem je spíše decentně doplněna o recitativ, což koresponduje s melancholickými texty o lidech, strachu a osamělosti. I po doznění kytarových tónů témata dále rezonují.
Vrcholem programu byl koncert kapely Sibérija. Neznalá tvorby tohoto rýmařovského tria, jsem si moc nedokázala představit, co všechno může znamenat spojení kytary, saxofonu a bicích, ale znamenalo moc. Je to hudba spojující prvky rocku a jazzu, hudba znějící pokaždé jinak a neotřele. Hrají skladby, které nutí přemýšlet. Pásmo, které jsme mohli slyšet, pro mne bylo krásné a plné zvratů. Přesně padnoucí ke klasickým němým thrillerům, které jsou stejně, jako hudba kapely Sibérija, nepředvídatelné, temné, psychedelické i něžné.

Tiché lodi














Fotografie z celého večera pořídil Jirka Trnka a Petr Palarčík - všechny jsou k vidění zde >>>



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Plevel
Mojmír Vrba

v zahradě
kvete bodlák
ruka boží
nás láskyplně množí

Danae
zlatý déšť
padá k zemi
jen když uvadá

jsem tvůj
uvadající déšť


Blízkost

svlačec šplhá
po kopřivě

kdo ho podpírá
kdo nás podpírá

o její jemné chmýří
se otíráme


+++

zlacený okraj
talíře
otírám
chlebovou kůrkou

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Petr Pustoryj
V posteli
(Aleně+Anně)

pro pomíjivost jsme tu stále
nejen v té chvíli když se to v polospánku přitulí
vezme tě za ruku a přikloní hlavu
vypadáte jak ti vonnegutovi sourozenci
jen místo superinteligence se dostaví
nával nepopsatelného citu
ten moment by chtěl věčnost trvat
ale ono se to už probouzí
mrkne jedním druhým okem
a řekne: buloňské špagety
o těch se ti zdálo?
ále né – a vypráví sáhodlouhý sen
během kterého se dá zapomenout skoro vše
co se mělo napsat
a nakonec i zamotat se v tom snu
tak pro tohleto žijeme
ženo
pro zvířátko co se k nám nasomruje
do manželské postele
protože před spaním čte horrory
pro to stvoření
které jsme si stvořili
co nás tu noc rozděluje
a spojuje zároveň
život celý
prchavou chvíli
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Sibérija

Sibérija





3 komentáře:

  1. Výborně napsané, trefně, takhle nějak přesně to bylo. Díky moc!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký úvod! I básně jsou takové milé... Zvláště Plevel mi učaroval. :-D

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky