Ještě tě na sobě cítím
a pocit je to zvláštní
vždyť uběhlo jen pár okamžiků
kdy tisklo se tvé tělo k mému
a těžko říct
kdy přišlo zděšení
že více než na milování
je chuť na věšení
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
"Nevím, jestli fotografie kradou duši, ale mám je ráda. Ptali se mne, proč fotím...Protože nějak musím. Od doby, co se mi před pěti le... -
Kdybych chtěl vyfotografovat, jak pojídám chrousta, žádného chrousta bych k tomu nepotřeboval. Stačil by mi vlastní prst, světlo a nějaká z... -
Kdysi jsem si tím taky prošel, nebolelo - hadička byla kluzká a akorát v zatáčkách to bylo nepříjemné. Jediné co bylo strašné - v... -
21.1.2011. Jablonec nad Nisou. Koncert Psích Vojáků. Filip Topol ještě otírá rukávem krev z kláves, poslední akord, opona. Do šatny pak ... -
Welcome to the show Jednoho dne Rudy razantně vstoupil na scénu českých fotoserverů - vyvěsil fotografii s americkou vlajkou, na ko... -
Sever se vší syrovostí a možná i trochu surovostí. Žádní sobi a losi. Jen černobílé zaplískané ulice plné kafkovských postav kdesi na západě... -
Situace je ještě komplikovanější. V té hře je až příliš mnoho postav. Nezná je všechny, přestože je sama tou hlavní.. Zdánlivě říd...
Osobité,... Veľmi rád som videl, čítal...
OdpovědětVymazat"...kdy přišlo zděšení" ufff, brrrr.
OdpovědětVymazatZásah do černýho.
Díky
za mě také...zásah...ufff)
OdpovědětVymazatPoezie má být prožitá. Je to super.
OdpovědětVymazat