v krajině krotkých bílých vran



v krajině krotkých bílých vran
jsou ruce stromů spjaté k nebi
tam mluví Bůh do básně rozepsané
jak bledé hlasy v prázdném domě
nezralé nesklízej
a co je pod zemí
nepřej si ať vstane

v krajině kterou obývám
jsou kořeny jak známé paže
zaryté v ústech černozemě
a srdce bije na zvon posedlosti
spočinout nelze
pojďme vstát lásko
jdou k nám hosti

v krajině krotkých bílých vran
jsou oči hrobů dokořán


1 komentář:

  1. Všetko je spojené, minulé, dnešné i budúce... Kratučká chvíľka, zároveň nekonečná.
    Pôsobivé...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky