Pour féliciter

že prý se musí zeptat mámy

šílí snad? včera bez ptaní

mne naběhlými bradavkami

šimrala šedí ve skráni

a potom polkla...jako velká

(a prý že já jsem dobytek)

z rádia tiše zněla znělka

jak na rok Nový...i po zbytek

.

Otevřená výzva k mrdání

     Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým či literárním webům, o nichž se dnes dá říci, že jsou spíše sociální sítí nežli "konzervárnou" kvalitních a autentických děl. Vedle tohoto vnímám jako důležité, aby se "umění" dostávalo na svět a k divákovi prostřednictvím skutečného života, tedy výstav, autorských čtení, happeningů...

     Jedním z takových počinů, jehož živé odhalení proběhlo právě na zmíněné vernisáži, je projekt dvou mladých dam. Jedna píše, druhá maluje. Spolu, na předem dané téma, vytvořily kompaktní dílo, ke kterému Vás nyní zvu. Přijměte Otevřenou výzvu k mrdání...

NaPokraji 5 (pět)

 Jak bylo na vernisáži pro vás sepsal Vladimír Valokuva Hudeček (s drzým použitím citátů básníka Pavla Zajíčka, muže s tváří černého bobra Fida, básníka Franty Vrby a jeho tchána Jiřího Trundy).

Fotky pořídíla Jana Fialová a všechny je můžete vidět v albu zde>>>>



NaPokraji vzniklo před pěti lety a 24.listopadu byl k této příležitosti mejdan v Kratochvíli…
Začalo to kotoulem Martina Dobeše a pak už se vše jakoby vezlo na Tiché Lodi…