píseň pro Anastázii



o svaté Anně bloudil jsem v polích
opilý hledaje dvojitou jabloň
sovy už nad ránem uspaly mladé
a kolem nic nežli klamavá vůně
po zemi spadaných červených jablek
ten strom co pokaždé hlídal mou cestu
ovšem už nestál jen černý kořen
trčící žaloval jak mrtvá ruka
ten večer předtím přišla k nám dcera
čistý list popsaný jen svitem noci
nemám rád když moje jabloně kácí
i když vše začalo něco se ztrácí



aniMA

(z poznámok)
vpíjam sa sa do tvojich
svalov
akoby som bol exot

tu v tejto strune
malinký obraz
necitlivý

ťah prstom
trias

aniMA

zlé JA
-zyky tvoria
MA
keď víchrim

počloveč MA
(NO!)

poMAly
 ako sa patrí

zdôvodni MA

prehltnem bolesti
kóMA
ÓM

svaly rozochveješ 

pôstni MA

vzbĺknem

ruky do hliny
nohy za nimi

ako MAgnety

TY

odčloveč MA
(počuješ?)

Jízda Valkýr



Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil a vstoupil slavně do Ódinovy síně v Ásgardu, ale bitevní vřava skutečně nahání hrůzu. Můj sen nebyl dostatečně dlouhý, abych uvykl pohledu na roztříštěné lebky, odseknuté končetiny a potoky krve sic hrdinské, přesto nachlup stejné jako ta, kterou znám ze zabijaček. 

Vígríd se zve pláň,
poslední bojiště
Surta a starostlivých bohů.
Na sto honů
sahá všemi směry.
Toť úradkem určené kolbiště.


Uprostřed kolbiště, sám jako voják bývá vždy, mávám mečem, urputně a zoufale. Ten pocit samoty řeže. Jak mi ostří projede krkem a zkosí ji mi levé rameno, svým způsobem je to úleva. A když padnu do své vlastní krve, všímám si s pozoruhodnou bdělostí, že mé útroby se ze strachu vyprázdnily.

Žádná sláva.
Valkýry nepřiletěly.
Nebudu tedy trávit bujarý čas v síních Valhally.

Ale zas na druhou stranu mohu hrdinsky odejít do kterékoli smíchovské hospody na rundu piv.

Host NaPokraji - Luděk Vojtěchovský


Jednoduše, bez zbytečných slov. Z mé strany prostě jen obdiv. Aranžovaná zátiší Luďka Vojtěchovského (1959). Užívejte si. 










http://www.ludekvojtechovsky.com/

jaro s Kiliánem



Chtěl bych být alespoň
psím hovnem v prastaré krajině
kde bílá pára moří
žebrovím vikingských lodic
stoupá
k horám
Tam
draci a obři jeden sen mají
o velkém zeleném jasanu
o spravedlivém Duchu
hašišovém náčelníku a jeho dcerách
nahé uštvaly bílého hranostaje


To Tys byl jinej
odžils to podřezal
ty chovný labutě bezpečí
řeka stála
mraky šly od severu ale
ty ses nebál černý vody ani
hrobu a vidět hloubku
v bufetu Na Zvířecí naplivals
krev do ubrousku posekanej
žiletkama
na to abys byl živej
ti chybělo svědomí
a na to abys byl mrtvej
málo lásky
chtěl sem bejt jako ty
ale venčim psa na dětským pískovišti
a  musel bych se
zeptat


Kočky jsou vrženy


9.4. 2018

Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar.
Když jsem ten obraz pojídal, ozvalo se tlumené zamňoukání. Sladkokyselá chuť mi zavoněla u nozder.
Obraz je světlo za hranicí vůně a pachu.

noc jako holka s dlouhým nožem...

/pro Marii



noc jako holka s dlouhým nožem
mi nahá sedá u rohože
a každým jarem sem vrací
démoni mých deviací

to kdybys přišla... jenom Ty
vyvrátíš mě z tý nicoty
oddělíš od plev dobrý zrna
milostiplná... Milostiplná


...a kde to bylo?



Kde to bylo? Kde to je.
Nejdůležitější otázky některých.
Bez odpovědi nelze odejít. Je potřeba ji vymámit.
Bez odpovědí je celá ta výstava asi špatná. Pro některý...

počítáme starý piva



jak ze dna hrobky bílá váza
odjištěná kulovnice
ošklivý úsměv staré psice
kterou jsem pro strach neodvázal

tak se má matka na mne dívá
bez paruky a s houskou v ruce
počítáme starý piva
a čas co nám byl prostě vnucen


básně Barbory Vrbové


Moje žena píše básně. Chodím okolo nich již nemalou dobu s touhou doplnit je fotografií a nenechat to v šuplíku...


Na Partyzánské ulici


Host NaPokraji - Jaromír Tenzo Krátký

     Před málo dny proběhla v olomoucké Kratochvíli vernisáž výstavy Jaromíra "Tenza" Krátkého. Zaujala mne hned ze dvou důvodů. Úspornými fotografiemi převážně městských detailů a pořízenými z většiny mobilním telefonem. A pak tím, že výstava je prodejní ve prospěch spolku Náruč dětem, z.s.

      Když jsem pak s Jardou domlouval pro tuto výstavu virtuální a zkrácenou formu sem na Pokraj, proběhla naše konverzace přesně takto: 

     "Chceš, abych o tobě na úvod napsal něco konkrétního anebo je to fuk? Potřebuju pár slov, žádný velký kecy..."   

     "Nevim. Celé je to vlastně o důležitých vzpomínkách v mém životě. Ty fotky ukazují minulost. A celá ta výstava vlastně vznikla díky nenávisti, protože kdyby nebylo nenávisti, není Náruč dětem a kdyby nebyla Náruč dětem, nedělám výstavu. Nemám k tomu důvod. Vystavovat. Uprav si to, jak chceš. O autorovi moc nepiš. Nejsem ničím zajímavej."



Svěšování

Díky všem, kdož jste navštívili naší výstavu NaPokraji 5 (pět) ať již při zahájení, či později.
Díky všem, kdož nám s ní pomohli, prostory zapůjčili, na vernisáži vystoupili.



Kam dál? Oblíbené příspěvky