jak ze dna hrobky bílá váza
odjištěná kulovnice
ošklivý úsměv staré psice
kterou jsem pro strach neodvázal
tak se má matka na mne dívá
bez paruky a s houskou v ruce
počítáme starý piva
a čas co nám byl prostě vnucen
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Miláčku, prosím tě, vezmi mne daleko, třeba jen na výlet jídelním vozem. Až tam, kde jeřábi zpívají nad řekou, anebo alesp... -
všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a ... -
Vlasy mi šediví a brada prokvétá, cítím se jako host na vlastním karu... Ještě mi chvíli hraj... já budu poeta, Ty bílá v... -
Vladimír "Valokuva" Hudeček /1980/ Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž ne... -
Májový úplněk mi prohřívá kosti, až matčin obraz ze zdi tiše vyje... Brzy už! Za chvíli přijdou mí nejlepší hosti... Prasta...
Spomenul som si na verše pána Ondruša (..."ako keď zvesíš obraz, bývali vtedy tváre, bledšie od steny"...)... tak podobne pôsobia na mňa tvoje verše k obrazu... hneď v úvode si ma postavil do pozoru, a vôbec si nepoľavil... teda, -pozerám do hlavne guľovnice... som nadšený ;-)
OdpovědětVymazatKaždý pivo je studna, má svou hloubku.
OdpovědětVymazat