jak ze dna hrobky bílá váza
odjištěná kulovnice
ošklivý úsměv staré psice
kterou jsem pro strach neodvázal
tak se má matka na mne dívá
bez paruky a s houskou v ruce
počítáme starý piva
a čas co nám byl prostě vnucen
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Po zimě jaro a pak léto... dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima... zůstanu raděj mezi svýma! K... -
došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa j... -
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry ... -
po obloze mraky jdou cestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou čern... -
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš -
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér... -
Koláže této skvělé výtvarnice mluví za vše. Pojďme si je poslechnout... ... -
za rozervanou oponou bez kostýmů a paruk co snadno mění člověka ztichlo město krutou hrou bez pravidel a záruk zůsta...
Spomenul som si na verše pána Ondruša (..."ako keď zvesíš obraz, bývali vtedy tváre, bledšie od steny"...)... tak podobne pôsobia na mňa tvoje verše k obrazu... hneď v úvode si ma postavil do pozoru, a vôbec si nepoľavil... teda, -pozerám do hlavne guľovnice... som nadšený ;-)
OdpovědětVymazatKaždý pivo je studna, má svou hloubku.
OdpovědětVymazat