A tělo její ve věnec vpletl
A v ohybu jejím ztrestal pýchu
To tělo svaté dlaní horkou hnětl
To teplo vzešlé k nohám hodil světu
A ona marně nahá bez hlavy
A sladce v trupu temnoty
To světlo hřála pro davy
To vše bez vděku droboty
A tělo její ve věnec vpletl
A v ohybu jejím ztrestal pýchu
To tělo svaté dlaní horkou hnětl
To teplo vzešlé k nohám hodil světu
A ona marně nahá bez hlavy
A sladce v trupu temnoty
To světlo hřála pro davy
To vše bez vděku droboty
stojím tu nebo ležím
ztracený ve tmě
někde v proutí
kam pokračovat nevím
prosím tě veď mě
čas se teď kroutí
Ještě než do mě bodneš
a krk můj sevřeš v dlani
snad naposledy lehneš
si do důlku pod jamkami
Tam trpké plody mého břicha
snad znásobí tvou zlobu
snad budeš otcem mého ticha
snad znova zas a znovu
andělé spící s kurvičkami
na větvích stromů jako ptáci
je to jen zdánlivé umírání
když táhnou tiše uličkami
v dálce na křídlech se nám ztrácí
Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle,
vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát.
Neboj se... Řeklo mi nápadně pobledlé.
Už to jde za náma po střeše města.
Sám v masce pudla na dětským hřišti
žiju svý životy. Minulý, příští...
Životy, v kterejch má zpravidla navrch
i pes, co o růži kušnu si natrh.