úplněk v lednu

zlehka se projít zimní travou

jako když vlci za potravou

a toho třpytu nadýchat se

po ukončení noční práce

trochu se otřít blízko smrti

jak ptáci k ledu přimrznutí

Je ticho...

Je ticho
krájí se den
nocí, která nebyla
vlhká je
zlatem protkaná
tvoje peřina

Host NaPokraji - Oto Sládek

Minimalismus s ...

maximálním ...

účinkem ... OTO 

SLÁDEK ...

... ráno zvedá hlavy ...

a všechny tvé pocity ...

se tlačí tam a zpátky ...

Apollinaire ukrytý v

přístavu ... vypluje ...

... když léto odcházelo

s posledními cvrčky ...

a ona si četla na terase

... churavěl anonymní

svobodou ... 

... v šedých polích ...

byli černí pastýři ... a

červený polibek ... byl

obnovený rytmus ... v

zimním městě ...

... Kdo světlem projde

... co říkáš ? ... slova

jsou sestra, co hladíš

ve vlasech ... kdo

světlem projde ...

zanechá klíč i stesk ...

... Paříž je krajina

náznaků ... vítr pokouší

anděly ... a v podzemí

.... pomeranče bijí na

spánky mladých

námořníků ...

... a možná to není

brána ... ale zmrazené

okamžiky štěstí ...

a možná průzračná

rafinovanost dychtění

... noční Goya ... pod

lampou je pustá duše

snadnou kořistí ... a vítr

ve vlasech ti češe

chryzantémy ...

mandala

jako když vlétne motýl

do vagonu s uhlím

narodil ses

cestou na dno truhly

Host NaPokraji - Milena Uličná

"Nevím, jestli fotografie kradou duši, ale mám je ráda. Ptali se mne, proč fotím...Protože nějak musím. Od doby, co se mi před pěti lety narodila dcera, je pro mne focení určitou formou terapie a mám na tom zvláštní druh závislosti...Protože obě milujeme les, nějak samo mě to přivedlo k focení ukrytého lesního světa...Plného kouzel..." Milena Uličná

Ráda své fotografie doplňuje verši Jana Skácela. 

Kdybych měl vybrat jednu báseň, která se mi při prvním pohledu na její fotografie vynoří z šera, 

byla by to:

Hříchů...

Hříchů

až mrazí

skříň je plná

kostlivců

jsou mi drazí