V pokoji bez dveří...

V pokoji bez dveří

vzpomínky vadnou

dávná vzplanutí tíží

srdce chřadnou

Není už popela

nehřeje peřina

nehledá tajemství

tvá ruka u klína

Zbytečná slova

stravují těla

zakletá ústa však

mluvit by chtěla

falešné odrazy

život ve falešných odrazech

pod střechou co se tváří jako nebe
ve čtyřech pobouraných zdech

v průvanu slov ze kterých zebe
...
natáhnout obě ruce pro pomoc
zjistit že pravda je jinde než byla prve
že není den ale dávno temná noc
s hvězdami v kaluži čerstvé krve

úplněk v lednu

zlehka se projít zimní travou

jako když vlci za potravou

a toho třpytu nadýchat se

po ukončení noční práce

trochu se otřít blízko smrti

jak ptáci k ledu přimrznutí

Je ticho...

Je ticho
krájí se den
nocí, která nebyla
vlhká je
zlatem protkaná
tvoje peřina

Host NaPokraji - Oto Sládek

Minimalismus s ...

maximálním ...

účinkem ... OTO 

SLÁDEK ...

... ráno zvedá hlavy ...
a všechny tvé pocity ...
se tlačí tam a zpátky ...
Apollinaire ukrytý v
přístavu ... vypluje ...

... když léto odcházelo
s posledními cvrčky ...
a ona si četla na terase
... churavěl anonymní
svobodou ...

... v šedých polích ...
byli černí pastýři ... a
červený polibek ... byl
obnovený rytmus ... v
zimním městě ...

... Kdo světlem projde
... co říkáš ? ... slova
jsou sestra, co hladíš
ve vlasech ... kdo
světlem projde ...
zanechá klíč i stesk ...

... Paříž je krajina
náznaků ... vítr pokouší
anděly ... a v podzemí
.... pomeranče bijí na
spánky mladých
námořníků ...

... a možná to není
brána ... ale zmrazené
okamžiky štěstí ...
a možná průzračná
rafinovanost dychtění

... noční Goya ... pod 
lampou je pustá duše
snadnou kořistí ... a vítr
ve vlasech ti češe
chryzantémy ...