vzpomínky
vadnou
dávná
vzplanutí tíží
srdce
chřadnou
Není
už popela
nehřeje
peřina
nehledá
tajemství
tvá
ruka u klína
Zbytečná slova
stravují
těla
zakletá ústa však
mluvit
by chtěla
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Po zimě jaro a pak léto... dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima... zůstanu raděj mezi svýma! K... -
došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa j... -
Koláže této skvělé výtvarnice mluví za vše. Pojďme si je poslechnout... ... -
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry ... -
po obloze mraky jdou cestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou čern... -
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér... -
Emsleyovy-Mertensovy mimikry Jedná se o klam, kdy silně nebezpečný druh přejímá výstražné znaky méně nebezpečnějšího dru... -
za rozervanou oponou bez kostýmů a paruk co snadno mění člověka ztichlo město krutou hrou bez pravidel a záruk zůsta...
krása převeliká
OdpovědětVymazat