vzpomínky
vadnou
dávná
vzplanutí tíží
srdce
chřadnou
Není
už popela
nehřeje
peřina
nehledá
tajemství
tvá
ruka u klína
Zbytečná slova
stravují
těla
zakletá ústa však
mluvit
by chtěla
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
na stále stejné staré židli na kterou světlo už nesvítí jen mezi kameny sám bydlím ti co dřív viděli mě nevidí nemám dost síly stále znova...
-
Ruce tvé povedu krajinou tajně a s křehkostí vran budu ti jednou ne jedinou ženou tvých budoucích rán
-
Nekonečně inspirativní Katarína Orešanská a báseň, která inspiruje ji samotnou... -
Já a můj pes jsme hnali nocí... ozvěnou zchřadlou v našich krocích samotě hledat v parku lék společným lovem Karkulek Jedna z nich možná p... -
Nenecháš dlaně mé tě zranit přespříliš hýčkáš v sobě zlost Uváži duši tvoji na nit nezbyde z tebe ani kost -
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vzni... -
jsem plný básní vyzáblých jako jsou psaní na rozloučenou kdybys mi ve spaní potichu umřela zbudou tu po mně třaslavé listy -
všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a ...
krása převeliká
OdpovědětVymazat