vzpomínky
vadnou
dávná
vzplanutí tíží
srdce
chřadnou
Není
už popela
nehřeje
peřina
nehledá
tajemství
tvá
ruka u klína
Zbytečná slova
stravují
těla
zakletá ústa však
mluvit
by chtěla
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Kdybych chtěl vyfotografovat, jak pojídám chrousta, žádného chrousta bych k tomu nepotřeboval. Stačil by mi vlastní prst, světlo a nějaká z... -
Welcome to the show Jednoho dne Rudy razantně vstoupil na scénu českých fotoserverů - vyvěsil fotografii s americkou vlajkou, na ko... -
Žena. Chvíli jsem přemýšlel, co o autorce a její tvorbě říci, a napadlo mě, že použiji právě a jen to jediné slovo. Netřeba to zbytečně o... -
Na úvod týhle dnešní vernisáže bych klidně mohl zkopírovat text, který jsem napsal u výstavy Zdeňka Janského. Ale já jsem si řekl ne. ... -
21.1.2011. Jablonec nad Nisou. Koncert Psích Vojáků. Filip Topol ještě otírá rukávem krev z kláves, poslední akord, opona. Do šatny pak ... -
Jsem snovač snů. Co to znamená? To se těžko vysvětluje. Lepší bude, když vás vezmu s sebou a ukážu vám to. Musíme počkat do veče... -
Kdysi jsem si tím taky prošel, nebolelo - hadička byla kluzká a akorát v zatáčkách to bylo nepříjemné. Jediné co bylo strašné - v... -
Někdy je vídám v olomoucký Ponorce. Nesou věk mýho táty, jen ty dlouhý vlasy maj strčený za uchem, aby nerousaly po ubruse... -
Kašpar opatrně a krátce zmáčkl tlačítko zvonku, na prosklených dveřích pavlačového bytečku se hnula záclonka a nerudný obličej...
krása převeliká
OdpovědětSmazat