jatka č. 5



došlo mi pití, vlčí žrádlo

zbyl tu jen popel z cigaret

a zkrvavené prostěradlo

a uražený dívčí ret


ta představa je příliš krutá

ve vsi jsem nebyl mnoho let

mám s sebou nůž a Vonneguta

jatka to budou...číslo pět



za rozervanou oponou



za rozervanou oponou
bez kostýmů a paruk
co snadno mění člověka
ztichlo město krutou hrou
bez pravidel a záruk
zůstala bolest odvěká

kdo hrál tu hru ten už tuší
že nebude mít konec
a poběží si pořád dál
bude slyšet bzukot muší
a nezazvoní zvonec
ani tomu kdo jen bokem stál

Pokoj je pokrytý vůní let...




Pokoj je pokrytý vůní let
stropy tiše zní a voda nesmývá
otisky prstů tvých od prachu z cigaret

Kočičí předení hudbou sfér
notuje kapkám vody ve vaně
zašitá ústa trýzní tělo prolhané

Dlaně již nehladí konečky vět
ten přístav vedle ramene
příbytkem víl jsou tužby prohrané




Tao na řetízkovém kolotoči


Zběsilost v srdci a zběsilost na jazyku.
Kapénka potu na čele a úžas zavěšený ve tváři.

Padám, padám.

Vše, co jsem kdy prožil a na co ruka sáhla. To vše, v jediné vteřině, teď.
Teď, než bude konec!
Vteřina letu nekonečností, vteřina pravdy. Teď, teď.

Smrt, vášeň, šílenství a čirá radost. Podoby jedné tváře.

Tao je velké.
Nebe je velké.
Země je velká.
Člověk je také velký.

Největší je můj jazyk, olizující řetěz kolotoče.

po zimě jaro



Po zimě jaro a pak léto...

dá se to shrnout jednou větou.

Po létě podzim, další zima...

zůstanu raděj mezi svýma!


Kdo by chtěl vstávat v týhle době?

Ledaže bych se vrátil k tobě...

A lehli bychom si tu noví

do hlíny po mým sousedovi...




černej čas s mlíkem


po obloze mraky jdou
cestou dlouhou nelehkou
mapy žádné nemají
šero nesou po kraji
minulost jedí s rulíkem
a pijou černej čas s mlíkem

ten rulík nemá žádnou chuť
v ústech se válí jako rtuť
i on si hledá cestu svou
za duší dávno ztracenou
za Alenkou a králíkem
dát si svůj černej čas s mlíkem

králík se směje ostošest
tuším v tom smíchu krutou lest
působím asi uštvaně
jak ve své staré sutaně
sedíc s přítelem básníkem
pijem náš černej čas s mlíkem

já sice mnohem raději
než v hovnech topím se v naději
tentokrát ale s valčíkem
přitančil černej čas s mlíkem

malá noční



černá jsi noc jako kořeny buků 

studnice která hluboko zebe 

mrazivá noci prorůstáš chřípím 

když měsíc vychází nad cáry stromů 

hrajeme spolu tu divnou hru s noži 

koho to sklíčí může jít domů 

vyhrává ten který zůstane živý 

dokud se úsvit v bolestech rodí 

doma je teplo ticho a místo 

přestože něco po dvoře chodí



Důvod k modlitbě



otočíš se na nemocničním lůžku
z výhledu oknem zbyl jen kříž
už neudržíš bibli ani tužku 
modlíš se i když nevěříš 

Kam dál? Oblíbené příspěvky