malá noční



černá jsi noc jako kořeny buků 

studnice která hluboko zebe 

mrazivá noci prorůstáš chřípím 

když měsíc vychází nad cáry stromů 

hrajeme spolu tu divnou hru s noži 

koho to sklíčí může jít domů 

vyhrává ten který zůstane živý 

dokud se úsvit v bolestech rodí 

doma je teplo ticho a místo 

přestože něco po dvoře chodí



1 komentář:

Kam dál? Oblíbené příspěvky