Ještě než do mě bodneš
a krk můj sevřeš v dlani
snad naposledy lehneš
si do důlku pod jamkami
Tam trpké plody mého břicha
snad znásobí tvou zlobu
snad budeš otcem mého ticha
snad znova zas a znovu
Ještě než do mě bodneš
a krk můj sevřeš v dlani
snad naposledy lehneš
si do důlku pod jamkami
Tam trpké plody mého břicha
snad znásobí tvou zlobu
snad budeš otcem mého ticha
snad znova zas a znovu
andělé spící s kurvičkami
na větvích stromů jako ptáci
je to jen zdánlivé umírání
když táhnou tiše uličkami
v dálce na křídlech se nám ztrácí
Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle,
vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát.
Neboj se... Řeklo mi nápadně pobledlé.
Už to jde za náma po střeše města.