Ještě než do mě bodneš...

 


Ještě než do mě bodneš

a krk můj sevřeš v dlani

snad naposledy lehneš

si do důlku pod jamkami


Tam trpké plody mého břicha

snad znásobí tvou zlobu

snad budeš otcem mého ticha

snad znova zas a znovu

zdánlivé umírání

 


je to jen zdánlivé umírání

andělé spící s kurvičkami

na větvích stromů jako ptáci


je to jen zdánlivé umírání

když táhnou tiše uličkami

v dálce na křídlech se nám ztrácí

krátká báseň o podzimu

 



Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle,

vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát.

Neboj se... Řeklo mi nápadně pobledlé.

Už to jde za náma po střeše města.



Kam dál? Oblíbené příspěvky