Bezbřehé zátoky porostlé mechy...


Bezbřehé zátoky porostlé mechy

pohltí navěky všechny mé vzdechy

S nezbytnou lítosti budu pak sledovat

přemnohé múzy co stihl jsi milovat 




ve starým bytě po dědovi


 


Ve starým bytě po dědovi

civím jak někdo, kdo se dozví,

že týdny spí už spánkem věčným

a zapomněl se na konečný.


Dal jsi mi, Bože, ženu krásnou,

bez ní je místnost tmavá, pustá.

Až nade mnou tu díru zhasnou,

kéž zdají se mi její ústa...



Milovali se

 



milovali se ve čtverci dvora

mezi pískovištěm, klepačem, hrobečkem Mourka

a večerní okna přivírala oči

ve stejnou vteřinu při stejný sekvenci seriálu

 nikdo nevěděl, odkud to jde

kterej darmošlap ruší obřad zajetýho večera

 v podprsence a vyhrnutý sukni

brala ho do úst nadarmo Boží jméno

několikrát jí musel zakrejt oči

aby neviděla první paprsek vrytej do opuky

vešel tam plaše, malé noční dítě

a ublížil by jako zvířeti 




jsem plný básní

 



jsem plný básní

vyzáblých

jako jsou psaní na rozloučenou



kdybys mi ve spaní potichu umřela

zbudou tu po mně

třaslavé listy





Nejsem, a ty to víš...


 

Nejsem, a ty to víš
jen malá zátěž
pro zlost a na obtíž
nezbavíš snadno
srdce své plevele
dávno jen s duší tvou
blízcí jsme přátelé

Kam dál? Oblíbené příspěvky