Jiří Trnka


Byl podzim bůhví kolikatej rok a on šel pomalu Krajinou. Prodíral se křovím, našlapoval blátem, kácel kopřivy. Přišlo to samo, náhle, měl pocit, že právě teď to musí udělat. Nadechnul se a přiložil oko k hledáčku fotoaparátu a vyfotil ji. Krajinu, která nebyla učesaná, krajinu rozcuchanou. Po letech, kdy se navzájem okukovali a poznávali mu to dovolila. Ukázala mu svoje zákoutí, nechala ho nahlédnout do svého soukromí. Nestyděla se před ním, a ukazuje mu svoje radosti i rány. Neskrývá se před ním. Navzájem se respektují. Stali se z nich přátelé.

Naučil se Krajinu interpretovat (snad) tak, jak jí cítí. Byl podzim bůhví kolikátýho roku.



Kdybych se narodil o pár ročníků dříve byl bych mánička, hipísák a
kdybych se narodil o pár ročníků dříve musel bych na zkurvenou vojnu (nebo do blázince) a
kdybych se narodil o pár ročníků dříve chlastal bych „U zpěváčků“ zelenou a pivo a
kdybych se narodil o pár ročníků dříve plácal bych se po kolena ve sračkách doby a
kdybych se narodil o pár ročníků dříve sral bych na komanče z vysoka

Ale že jsem se narodil o pár ročníků později, je ze mě mánička a
na komanče seru z vysoka a chlastám pivo

řeka sraček doby zase začíná stoupat nad kotníky.


Jirka NaPokraji >>> 

Kam dál? Oblíbené příspěvky