Když slunce zapadlo nad šklebem města,
výstražný znamení, který nikdo nebral vážně.
Šel jsem po slepý ulici, která nikam nevedla,
na jejím konci brány pekla či ráje, snadno mezi sebou zaměnitelný.
Otočil jsem se zády proti krvácejícímu slunci.
Byl to podvečer dalšího snu a všechno jakoby bylo nebylo.
(Dg 307 k poslechu zde)
Tu skladbu mám zarytou hluboko v paměti z počátku 90-tých let, kdy DéGéčka vydali první oficiální album a vlastně i začali znovufungovat po nucené odmlce.
Nalehávost textu, podpořeného monotónní hudbou je opravdu mrazivé znamení.
Stejně tak mrazivé a výstražné znamení vysílá tvoje zmožená krajina ukrajovaná industriální nenasyceností města a jeho potřeb.
Vybral bych si jedničku a trojku.
V kontexte výborné všetky …
Subj. ma však č. 1 dostala mimoriadne – to je až neskutočné ako to pôsobí.
č.2 k nej môžem priradiť … moje pocity z nej "Hanibal ante portas", (Hanibal je premenná) … Super.
palo
Františku, u mě 1 a 2 a beru je jako silně expresivní kousky, jako k celku si k tomu ještě musím najít cestu, možná je to na mě až moc neuspořádaný, mívám tendenci v tom ihned hledat skrytej řád… 🙂