2+2+2

8.4. 2005 (z vlastních deníků pro Lázeňský host)

Ve vzduchu je cítit smrt. Není to dotek bolesti ani smutku, spíše něco velmi intenzivního. Město v nepohybu, strnulé a mrtvé jako Pompeje. Zůstali jen holubi,
stovky a tisíce holubů zaplňují prázdný prostor mezi židovskými domy, snášejí
se ze střechy Staré synagogy. Kdyby to
byli supi, bylo by to ještě věrohodnější. Je to zvláštní pocit, když město umře. Jen na Józefa Dietla vidím dva rabíny s dlouhými pejzy a klobouky.

Nad večerem monstrózní pochod polských fotbalových
rowdies městem. Nic podobného jsem v životě neviděl. Mírně podnapilí
skinheadi s klubovými vlajkami a baseballovými pálkami skandují
jednohlasně: Karol Wojtyla! Karol Wojtyla! Někteří drží v ruce svíce nebo
obrázek svatého otce. Na skle mléčného baru Smakosz na Rondo Matecznego visí
pomačkaný plakát Jana Pavla II. se štítkem Agroprint Praha 7 Kčs. Vidím
fanoušky obou hlavních rivalských krakovských klubů: Wisly Krakow a Crakovie.
Je to téměř k neuvěření, protože je známo, že když se tyhle dva tábory za
normálních okolností střetnou, nezůstane zub na dásni. Teď ovšem obávaní
rowdies kráčejí jako jehňátka ruku v ruce, ve společném dojetí, jako
nekonečný kroutící se had se plazí večerním městem, od Floriánské až po Muzeum
Narodowe. Před Arcibiskupským palácem je obrovské pole svíček. Táhne se
v půlkruhu podél Plantů a ze západu tak svírá Staré město. Zdálky to
vypadá jako lávové pole. Jsou v něm černé stezky, ostře oddělené od
žhnoucích ploch, a po těch stezkách proudí lidé, mají skloněné hlavy, většinou
mlčí, pokládají další svíce, obrazy, kříže… je to velice silný obraz. Polsko
je zemí katolického mysticismu. Mysterium tremendum je cítit na každém kroku.
Dozvídám se, že na Bloniach bylo dnes 800.000 lidí. Město Krakov má 700.000
obyvatel. Napadlo mě, že mít v Krakově svíčkárnu, manafakturu na svíčky,
musí být fantastický byznys. Jen za poslední týden měli polští svíčkaři větší obrat
než za celý Wojtylův pontifikát.