JSME SI BLÍZCÍ JAKO PRVE
ač důvod je mi záhadou
nosíš z kapek mojí krve
náhrdelník pod bradou
Starý věnec z mého hrobu
usušilas na čele
místo něj teď zdobí skobu
polštář z naší postele
V obálce máš moje vlasy
starý obraz chmurný
mezi ňadry schovala jsi
klíček od mé urny
Slova, která jsem ti říkal,
napsal někdo po zdech
z naší lásky zbyl jen výkal
uhořelý povzdech
(J.H. Krchovský)
krásné foto Františku a báseň mi připomíná Erbenovu svatební košili. Spolu to výtečně ladí
… super.
palo
Moc dobrý kousek Františku 🙂
Takové trochu depresivní. Nevím jestli je to tím textem, nebo až zašedlým bévéčkem, ale pocit tu je.
Nicméně obraz ve své podstatě, nápadu, kompozici jest pro mé oko dobrým!
u mě výborná záležitost, Františku – jo a mail jsem dostal, díky za něj, mám teď děsnou rachotu, ale brzy se snad zmátořím a něco napíšu…