Někdy na tebe myslím
když v podzimních ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech
Občas tě i potkám
když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jen ne té mojí
Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem
Zatím mne však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá
(J.H. Krchovský)
Es precioso y triste a la vez. Un saludo sincero.
Mně to nepřijde smutné, jen krásné. E.
Je těžké dohnat Krchovskýho až pod povrchy, přijmout a vnímat co opravdu napsal…Není to jen "hřbitovní" slovtvůrce, není to jen povrchová ponurost. On je vlastně často velmi optimistický.
A tobě pomohlo tentokrát ostřejší světlo, které se ti šine obrazem, dostat pod plazivou náladu s rudým zásahem(jak jinak u tebe) kapku optimismu.
you are invited to follow my blog
Hmm tedy – pěkně a báseň jak dělaná – dobré Františku 🙂
Krásně se to doplňuje!
Lenka
ta špetka rudý se k tomu Krchovskýmu náramně hodí… je to něco, co trošku zabolí, něco hluboko… obraz i text moc fajn