Do ticha ptám se tě…kdo jsem a čí jsem byl?
Než do sna vbledne stín, tak jako kdysi.
K večeři do piva nasypu černobýl
a kočkou z poledne nakrmím krysy.
Dřív než ti odhrnu zaschlou krev ze spánků,
přihodím do kamen pobožnou knížku,
pohladím jedinou zůstavší schovanku,
strážkyni u dveří, polární lišku.
V lůžku kdes léhala, spí odteď Morana,
tak ani pod dekou nezuji boty…
Kéž bys tu byla jen, alespoň do rána,
až knoty dohoří, pro teplý dotyk.
Dřív než ti položím dvě mince pod jazyk,
kdo jsem a čí jsem byl…že jsme tak šťastni?
S poslední otázkou servu si obvazy,
kdo jsem a čí jsem byl? Jediný vlastník…
kdo jsem a čí jsem byl? Jediný vlastník…
To jsme zapomněli v Ponorce probrat, to tvoje psaní. Někde vzadu rozumím a vnímám, ale dá to práci.
A k fotce – ten čtverec co ukazujou všemožný náhledy je mi sympatičtější, ale ty asi víš proč je tak jak je…
Jirko, já se těším, až to někdy probereme. Hele, já tohle mám asi tak jako s abstraktníma fotkama – tedy vůči čtenáři/divákovi – nikdy bych psaní/fotku nedehonestoval výkladem a už vůbec ne třeba proč jsem to napsal, vyfotil. To je takový to buď ber, nebo nech být – naprosto v dobrým a ve vší úctě k Tobě potažmo dalším čtenářům. Ono to teď vypadá, že tenhle komentář směřuju k Tobě, ale to je vlastně jen příležitost jak vyslovit názor, kterej se mi poslední formuje v hlavě:)
*poslední dobou:)
Už jsem ti to psala, ale stejně, je to fakt dobrý. I s tou efektní křížkovou výšivkou.
Psaní sakra síla ale na fotku mrknu až doma na pc a rád se znovu otočím 🙂
a já to tušil – na mobilu jsem neviděl xxxxx 🙂 Líbí se mi Františku 🙂
Ne jedne strane jemnost na druhe temnota… a ten krizkovy rudy steh tomu dodava grady…o textu ani nemluvim…moc hezke 🙂