18.12. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
Prosincové mlhy pod mou kůži. Zaryjou se a vyjou. Na dlažbu padá můj podpatek a zvoní, nikoli hranou, ale poněkud depresivním očekáváním. V ponorce bývá temno a úzko, ale tahle ponorka je přívětivá a námořníci umí nalévat. V labyrintu, uvnitř… svítání a soumrak, v tichém chladu a mezi chvějícími se prsty. Lidé jako plovoucí ostrovy, bez směru a bez cíle. Kráčejí s maskami smějících se bestií. Největší bestie ze všech jsem já. Umím se vysmívat sám sobě, cynicky a krutě. Kráčím z bludiště…
všechno k sobě náramně pasuje, nádherná fotka se slovním vyjádřením
"Největší bestie ze všech jsem já…."
Podejme si ruce.
Ten text s fotografií zcela přesně lícuje, obdivuju oboje. A na tý fotce mne fascinuje ta ostrá lampa v celkově neostrý kompozici, je to krásnej kus…
výborná :)))) trošku se taky usmívám :)))
Jak Františka, též praštilo mně do očí "Největší bestie ze všech jsem já…." To je odvážný přiznání se. Pak s fotkou až hororově vyznějící…
Jak píše Petr H. – výborná.
Skvělá je! Už na ni koukám asi popáté a pořád mě vtahuje víc a víc.
Skvělá….stále v ní člověk nachází něco nového a zajímavého 🙂
Si jedinečný, neopakovateľný, – čo viac napísať …
Opäť zážitok …
(tiež občas zmiznem akoby NIČ, z väznice toho VŠETKÉHO …)
palo
Pěkně mě štveš! Je to zatraceně dobré. ;-))