18.10. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
Na šalupě pluji vodami měst. Od domu k domu, od výlohy k výloze, vítr v plachtách mezi ulicemi bez lidí. Zvuky, vůně a zápachy bez příčiny a bez zdroje. Samota slepce na orloji. Když neznám směr, hodím si kostkou. 1 a 2 jsou rovně. 3 a 4 vpravo a 5 a 6 vlevo. Vlastně se ani nikam nechci dostat, cesta je cíl. Schody a prudké ulice sjíždím jako u jezu po šlajsně. Večer se koupu v plachtoví svých představ a v noci má šalupa tiše brouzdá vodami městských parků. Mohu být pánem svého města. Mohu být sám.
moci být NĚKDY sám je NĚKDY k nezaplacení, krásná fotka
Výborný!!!
Krásná…..prostě krásná !
…
Proč jde na mně z té fotky trochu smutek, trochu beznaděj, trochu strach…?
(čímž ji nijak neshazuju)
Nevím… taková prostě někdy města bývají…
Ta fotografie je mimořádná, obdivuji a závidím, tohle nesvedu…(ale to už bych pak nebyl já, že jo, fotil bych-li jako Dobeš z Dobšic). Tahle putování městem jsou mi známá, poslední dobou se občas pokouším psát deník zlehka básněmi v próze a nedávno se mi podařilo napsat cosi podobného, jestli se rozhodnu, že to někdy zavěsím sem, věnuji Ti to.
Tak to se těším, Františku 🙂
Velice se mi líbí text(y). Fotografie pochopitelně taky, i jejich vzájemná komunikace.