Tahle armáda andělů strážnejch
věděla jenom jak se dobře namotat
na zbytek žiletkovýho drátu
ale ve vzduchu přesto
vonělo něco dobrýho
pomohla jsem ti
když sis pomoh sám
vzdychla naděje
než umřela poslední
velký je to
co dejcháš právě teď
řekla ještě potom
už do novýho
rána
(… z mého deníku a tak trochu pro Martina Dobeše, který mi ukázal, že psát si deník nemusí nutně znamenat do řádků a podle pravítka….)
a sakra,ta sedla jako i já jsem si na moment sedl! Fakt hodně Františku.
kurňa, snad začnu psát taky. Ne, nezačnu, tohle bych nezvládl. Moc dobré to je
… to je paráda, veľmi som si pochutnal – tlieskam …
Vlastnictví času v kterém papíru svěříš svůj život je velmi cenné.
A svěřovat svůj žívot do obrazu jest velkým kumštem.