Bílí čarodějové na protějším břehu se ještě nestihli nadechnout a v mý stopě už čmuchala láska, švihala tlapama a dejchala do mýho dechu a když sem vyčerpanej nemoh ulovit psa, řekla Pij z mojí krve, mlíka mám ještě dost. Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala. To už jsem ji měl rád, byla má smečka a byly i další noci…
/z vlastního deníku, kdy znovu děkuji Martinu Dobešovi za inspiraci…/
Moc se mi líbí…(-:
Pane, zase jste si doplnil po čase červený inkoust?
Jako křovák hodnotím velmi vysoko, zdá se, že bych s tím měl praštit… 🙂
pane JO
Vy se ale umíte sakra procházet! Velice pěkné.
Tento spôsob mája beriem … celé parádička …
palo
"Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala." – JOOOO! Celé je to výborné! 😉