Přichází i
odchází zároveň.
odchází zároveň.
Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.
Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.
Nasává její vůni a okrádá o spánek.
Má
pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.
pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.
Nevnímá její tlumený
nářek, nevnímá, že se dusí.
nářek, nevnímá, že se dusí.
Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že
tu malou chudinku zachraňuje.
tu malou chudinku zachraňuje.
Je přece tak bezbranná s těma svázanýma
rukama.
rukama.
V rámci jejího dobra ji vkládá do úst….
jen pro její pohodlí jí
oči zavazuje…
oči zavazuje…
jen pro pocit bezpečí ji ukládá…
jen pro věčnou blaženost
ji…
ji…
no páni Barborko, to je něco !!
Baru, tak to je síla!!
…úžasné, další fotka a text, z kterých smrdí život už zpoza rohu.
Ano!
Mám pocit, že sa čoraz viac otváraš – len tak ďalej Barborka … Výborné, pôsobivé … …
Já pořád nemám slov. Už je to víc jak tejden… Jeden z Tvých vrcholů!
Krásné… viděné srdcem… to je nejvíc