Lovná…

Leží tam na schodech takové hnědé, zahnuté cosi, chodidla se tomu vyhýbají. Moc to nevoní, ale i tak to fotografuji. Josef fotografuje své vlastní chlupy. Má je ve tvaru svastiky s runy života a smrti. Vyprskávač loví křehkou laň mezi pruhy barevného skla. Děti jsou loveny v širokých vestibulech, skleněných labyrintech a schodištích. Jsme v zemi, kde všichni něco loví, zářivé, odpudivé, pomíjivé i zdánlivě stálé, s krovkami a mocnými pazoury či bez páteře, bez třpytu a v kocouřích botách, v ulitě i nahé, s prsy i s penisem v hlavě. Jsme na lovu… a příště se možná sejdeme na Vlachovce.