Včera, když zloději sklízeli výlohy
po nočním požáru módního Dómu,
složili na dlažbu do vilné polohy
jednu z těch figurín z lesklého chromu.
Byla již životem poněkud načnutá,
když špitla do ticha nepohnouc brvou,
ať se jí nebojím a klidně začnu tak,
jako by po letech byla mou prvou.
Jako by po letech říkám jí Maličká,
i když jsi od krve a trochu zebeš
a místo maskary máš popel na víčkách,
tebe mi posílá samotný nebe!
Výborná říkanka 🙂
Viděl jsem ji někde trochu expresivnější. Ale takhle taky jo.
No, v jednom … – a koľko sa tam znesvätí – … 🙂
Super …
Sakra čtení, a kdo si odloží tak krásné tělo a hloupou hlavu si nechá…
Františku, skvělé počtení! 🙂
Výborně… někdy si ji od tebe půjčím, jo? :-))