rána jsou v naději jako věrná
psice, co umírá k poledni
a kdyby nebyla nesmrtelná
nejspíš by nepošla poslední
a mne by nenašli po denici
ztuhlého posmrtnou maskou
jak lezu v rubáši po světnici
raněný prastarou láskou
radosti listopadový mladosti
🙂
Františku, mám tyto tvé básně nejraději. Vždy čekám se čtením, až budu doma, dostatečně naladěná. Právě je ta chvíle a já si tvé řádky patřičně užívám!
Tá fotka je doslova úder do čela… Užívam si to však samozrejme celé … Osobité, výborné.
Tohle je fakt už někde jinde, někde kam se každý nedostane, neuvěřitelná propojení textu a obrazu. Smekám Františku.
No, další parádní…
Výborné Františku 🙂