Viděti dotykem poslední vlásek plující prsty nitrem hlavy
elektrizující až ke spánku beze snů, s vůní, o které se nemluví
jen vnímá na povrchu lepkavé kůže
otisky živého na neživém
nataženou paží do prostoru vtěsnaného do koutku tak velkého, že se vejde do úsměvu očí
nevinných těkavých
beze slov šeptajících s rukou pod hlavou
kdyby cokoliv, řekni…
a neboj se…
Barborka, len píš, foť, ciť … a neprestávaj!
Veľmi …
Barunko, moc se mi to líbí… písmenka, fotka.. (-:
Jedno slovo – nádherné, no ten pocit tam uvnitř,ten tam u srdce nebo kde to je,ten se nedá napsat 🙂
ufff
To je výborná fotka!