Zas plíží se sem konec roku! Tak nežli čekat na kulku, podniknu pár vlídných kroků a vezmu psíka z útulku, co opuštěný u obchodu, je na tom, jako já jsem vždy… Vždy jednou nohou na odchodu a druhou… vlastně pokaždý.
Rok: 2015
ve tvý puse taky…
a zase zpátky jsem… zase tady lapen uprostřed bledých stěn a odepsaných kapen ptá se mne potichu, co jsem si zas naštíp sama smrt s kleštěma v chirurgickým plášti co jsem si naštíp a bojím-li se režné zda ještě po nocích šílím za jeleny potom si přisedne… smutně téměř něžně jak by to nebylo už…
KT 00005
Vstup do kanceláře se rovnal vhozené výbušnině. Rozhovor ustal a dveře se rozestoupily těm od starých knih. Na stole staré knihy, ale oči stále zalepené vlivem nezřízené myslivosti a medové míchanice s nádechem leštidla na vlaky. Iniciály vzývaly k tanci koncové viněty a nečitelné vpisky se řehtaly tupým výrazům neschopným rozluštit ve výsledku nezajímavou zprávu o způsobu…
na kraji lesa…
má sestra a pokojská, co se o mne stará dávno už unesla, co mohla ještě snést teď v nocích blouzní, hledá po almarách zbytky mých kostí s léky na bolest a já jdu nahý zasněženou plání bez strachu, že mne zima vykostí na kraji lesa, možná kousek za ním začnu zas znovu… se vší lehkostí
Zůstanu před a zůstanu za…
10.10. 2015 (z řeholních deníků) Do duté stěny. Kde se dotýkám. Do hlasu uvnitř sebe. Do tebe a do všech krajin. Tam se dotekem prolnu se stěnou a prostoupím. Zůstanu před a zůstanu za. Jsem já a já, přiložíme hrnek ke stěně a můžeme si povídat. Třeba o tom, jak si ubližujeme, nebo jak mluvíme…
KT 00004
Červený kabátku kolem se toč, kolem dřevěného stolu v rytmu valčíku. Raz dva tři, v pokoji s krásnými parketami. Dva dva tři a krásné sny o světle, které se v mžiku oka na čele mění v noční múzu. V přechodu přes práh do druhého pokoje. V ruce jen cár peřiny a zbytek tepla v dlaních. Přijeli pánové od filmu a dožadovali se svého…
to já mám oči…
to já mám oči vlkodlačí a ty jsi zase téměř panna pojďme teď spolu chvíli tančit ať neodejdeš nepoznána dokud nás ještě šaty tlačí dokud jsme takhle raději to já mám oči vlkodlačí ty ve svých ještě naději to když se ptáš, zda ještě vstanu než budem zítra sezdáni budu-li viset na kaštanu se tvými…
KT 00003
Lze rozpoznat další běh událostí? Had je signet a Merkur nemá prsa. Fáma se zjevila, ale zatím svou troubu k ústům nepřiložila. Ranní buzení a obavy o nepřístojnosti v nepřítomnosti. Vyděšené výrazy po nabídce vany pro dva. Které dva? Kus jablka od oběda a vstřícné kroky stran nákupu potravin. Kamaráde, zatni zuby, milá časomíra a čárky na…
pro pět moruší
bezkrevná noc jak prsy utonulých světlo mi k práci přináší a já ty jámy kopu právě kvůli že ten svět vážně… vážně nesnáším že co mne světí, tebe nevzruší… …tak kopu jámy pro pět moruší kterým, až vzejdou, budu říkat mé dámy, dcery nebožtíka už nás ten svět tak neruší…
KT 00002
Každovečerní vysedávání na Růžku se stalo malým rituálem. Čas strávený na studeném hradě je donutil k tvrdým změnám, na které si musela pár loků zvykat. Hřejivý pocit v hrdle ji přesvědčil o vlídnosti nehostinného místa, vlídnosti klevetivé výčepní a hlavně o vlídnosti jeho slov. Potutelný úsměv pána bez fajfky se zrcadlil na druhé straně etikety. A oči,…