S lednovou vichřicí jdeme na procházku,
já vpředu a ona zametá stopy,
zamrzlou řekou, stužkou na podvazku,
jdeme až na dno všechno svoje dopít.
Nad námi andělé, láska a všehomíra,
po prvním hltu vysaju se z rány,
přesto mne za límcem chladná ruka svírá,
i v parku na větvích další sebevrány…