Od vedlejšího stolu zní samomluva a hlasité mlaskání. Snaha
zachytit poselství opilce se zdá zbytečná, stále jen opakuje, jak je všechno
hrozné. Vchází mladé děvče, od pohledu sotva třináct let. S přivřeným
víčkem se ptá kořaly, jak se mu daří, a zda má dobrou náladu. Odbývá ji až
neurvale. Na mě to nezkoušej, holka. Tady ti pšenka nepokvete. Bylo jí
více než třináct, nebyla už holčička. Ale možná na ni často hrála s pány.
Tento pán ale projevuje zájem jen o svou sklenku zlatavě plnou a přikrytou bílou
masou pěny. Madam od baru se věnuje účetnictví a přijímá kondolenci od unavené
paní, která do sebe hází jeden fernet za druhým. Ale ne, to byla manželka
mýho otce, odvětí s mávnutím ruky. Je v černém, ale netruchlí.
Proč také, každý tam musí. Dno sklenky jí pomáhá se s tím vyrovnat. Stejně
tak pivní degustátor tuší, že tady nebude věčně. Lehoučký holčičky, babičky,
praví konzument, a zrovna v té chvíli opět vchází tazatelka po dobré
náladě. Cigarety máš? Dotazuje se u paní od baru. Jsi nezletilá!
Tohle tady podporovat nebudu. Přece jen třináct? Násoska, rozněžněn pivem,
kroutí hlavou nad smutným osudem. Kdo ví, zda nad svým, či nad dívčiným.
Z rádia se line Hanička písnička a zpívá nám o tom, že spěchá a má ráda
horký čaj. Ten, který holduje alkoholu, ten, co už nikam nespěchá, odchází
korzovat po vestibulu berounského nádraží.
zachytit poselství opilce se zdá zbytečná, stále jen opakuje, jak je všechno
hrozné. Vchází mladé děvče, od pohledu sotva třináct let. S přivřeným
víčkem se ptá kořaly, jak se mu daří, a zda má dobrou náladu. Odbývá ji až
neurvale. Na mě to nezkoušej, holka. Tady ti pšenka nepokvete. Bylo jí
více než třináct, nebyla už holčička. Ale možná na ni často hrála s pány.
Tento pán ale projevuje zájem jen o svou sklenku zlatavě plnou a přikrytou bílou
masou pěny. Madam od baru se věnuje účetnictví a přijímá kondolenci od unavené
paní, která do sebe hází jeden fernet za druhým. Ale ne, to byla manželka
mýho otce, odvětí s mávnutím ruky. Je v černém, ale netruchlí.
Proč také, každý tam musí. Dno sklenky jí pomáhá se s tím vyrovnat. Stejně
tak pivní degustátor tuší, že tady nebude věčně. Lehoučký holčičky, babičky,
praví konzument, a zrovna v té chvíli opět vchází tazatelka po dobré
náladě. Cigarety máš? Dotazuje se u paní od baru. Jsi nezletilá!
Tohle tady podporovat nebudu. Přece jen třináct? Násoska, rozněžněn pivem,
kroutí hlavou nad smutným osudem. Kdo ví, zda nad svým, či nad dívčiným.
Z rádia se line Hanička písnička a zpívá nám o tom, že spěchá a má ráda
horký čaj. Ten, který holduje alkoholu, ten, co už nikam nespěchá, odchází
korzovat po vestibulu berounského nádraží.
Mám niekoľko slabostí, a jednou z najnepríjemnejších je tá, že už roky nepijem. Tu som si však spomenul na bororo a rôzne oká, vajglo-viny, a kdesi z kúta závan močo-viny … a tak. A reči. Vyslovené, nevyslovené, – a tak (atak). Tiež som si spomenul na Charlesa Bukowského, Dianu di Prima, a celú ďalšiu plejádu beatnikov … Tak to na mňa pôsobí, si skvelá pozorovateľka – za mňa, pre Teba – potlesk! 😉
Vynikající počtení…
..jak píše Palo. On to vlastně docela napsal i za mě, ze mě. Akorát já ještě pořád piju.
…přál bych i delší ten text anebo něco na pokračování, jak moc mne to baví.
…a Beroun, ano, tam je ta nádražka docela silná.
Pánové, moc jste mě potěšili! Děkuji! Františku, já se naopak bála, aby to nebylo moc dlouhé. 🙂
vizuálně i literárně působivé 🙂
Fotka určitě dobrá. Teda u mně.
Obsah textu skvělej, dokážu si to představit… Ale poskládání písmenek za sebe chtělo by ještě trochu přibrousit.
Jirko, objasnil bys mi prosím to přibroušení? Jak to myslíš? Jinak děkuji. 🙂
Řazení slov za sebe vytváří styl autora.
Autorův styl vytváří slov řazení za sebe.
Styl vytváří autorovi řazení slov za sebou.
Třikrát to samé a pokaždé jinak. Zkus si takto pohrát s každou větou, kterou píšeš… To jsem měl na mysli.
Jinak obsahově fakt dobrý, přečetl jsem si dnes znova a rád.
Jirko, na tom samozřejmě něco je. Text jde pilovat do "absolutní dokonalosti", ale myslím, že to má i vedlejší účinky – a to ztrátu autenticity. Mohla bych to celé překopat, hrát si se slovosledem, ale už bych si sama sebe nepředstavila, jak tam sedím a vnímám vše okolo. Doufám, že jistá vytříbenost přijde časem a přirozeně. S textem to mám stejně jako s fotkou, většinou se mi daří pomocí náhody. :-)) Díky za odpověď, jsem ráda!