Vlaky jsou k tobě vlídné.
Nechtějí tě příliš brzy
vyvrhnout do prachu velkoměsta.
vyvrhnout do prachu velkoměsta.
Hýčkají si tě a hladí špinavými potahy.
Svou
ocelovou kostrou krouží kolem tvého těla a vytvářejí ochranný štít, za který
jsi tak rád.
ocelovou kostrou krouží kolem tvého těla a vytvářejí ochranný štít, za který
jsi tak rád.
Kdo jsi a proč jsi přišel?
Kdo tě postavil do cesty?
Děláš hloupá
rozhodnutí s odhodláním, které by ti mohl kdekdo závidět.
rozhodnutí s odhodláním, které by ti mohl kdekdo závidět.
Vědomě jdeš sám
proti sobě a máš radost, jaké to budí rozpaky.
proti sobě a máš radost, jaké to budí rozpaky.
Který potměšilý host tě zde
nechal stát s otevřenou náručí?
nechal stát s otevřenou náručí?
Kam jedou tvé vlaky?
Zas trochu Kerouac pro mne. Čili moc dobré. Mně děsně baví, že si tu na nic nehrajeme, baví mne, jak to funguje. Prostě každej vloží, co cítí a vznikl tu úžasnej prostor…
Františku, děkuji ti! Máš pravdu, pokud se člověk začne až moc zamýšlet nad tím, jak ta písmenka bude vnímat někdo jiný, něco se ztratí…
Rádo se stalo:) On ten spor existuje – tedy souboj mezi dobře odvedeným řemeslem a autentičností výpovědi na straně druhé. Myslím, že dobře odvedené řemeslo je potřeba, aby člověk napsal něco slušně. Ale pokud má text osobní punc a koule, je to pro mne víc. U Tebe vnímám oboje jako dobrý… A že mi to evokuje Kerouaca? To je jasný, když je to o cestách…to je moc dobře:) Ano a ještě to jsem chtěl říct – chlap, kterého si opravdu dost vážím mi řekl – Dobrej autor, ten na diváka sere a jede si po svým…
Na tobě je vidět, že se toho držíš! A díky za to. Mám moc ráda tvé básně, jsou neskutečně inspirativní!
Tento komentář byl odstraněn autorem.