zdalipak zklidním
se… anebo podřeži
se… anebo podřeži
přemítám, hledaje co
poklást přes pyj
poklást přes pyj
ať aspoň pro dnes až
do rána poleží
do rána poleží
není-li dívenky, co u
mne přespí
mne přespí
jednu mám! ba co
víc…známe se odmala
víc…známe se odmala
s takovou panenkou
bude to jisté.
bude to jisté.
i když je hadrová a
trochu pomalá
trochu pomalá
přec jen je děravá na
správných místech!
správných místech!
velmi libi
Sic bez pohovky, ale pokračuje to. Jen proč tak morbidně, tentokráte.
Jirko, já si to nevybírám, ono si to vybírá mne:) Já si jen zvesela sedím na pohovce či za stolem a ono to ke mně přijde. Pak napíšu básničku, udělám fotku a vůbec nepřemýšlím, jestli je moc sluníčková, moc morbidní, moc pomalá či úzká. Když cítím, že to je ono, nemažu. A pak to sem zavěsím, to mne moc baví:)
Ještě jinak, přemýšlím o tom od včera a nechci, ať ta moje reakce zní nabubřele. Myslím, že člověk má dělat to, kam ho to samovolně srdcem táhne. Každý může začít psát třeba nevázanou formu a být jako Topol, Šebek… a třeba být i dobrý, ale to už není ta autentická cesta. Já mám některá témata hluboce v sobě a jsou pro mne uhrančivá a nevyčerpatelná, protože sex, vášeň, zloba, smrt, ty jsou tu odjakživa. Kdybych fotil a psal řízeně tak, abych se zamýšlel, jestli tohle či ono je ještě zkousnutelné, nebude mne to bavit a díky Bohu za to, že je takový prostor jako tady, kde to můžu být já, aniž bych musel cokoli obhajovat, což bych stejně nedělal a asi bych tu ani nebyl. Tedy chvála Pokraji! A těším se brzy na pivo:)
To už začíná být nebezpečné … 😉
Mně to morbidní ani nepřijde 😉 Baví mě to 🙂