zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam
v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk
kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním
Františku, přijde mi to jemnější než jsem u Tebe zvyklý. A líbí se mi …. 😉
Františku, přijde mi to jemnější než jsem u Tebe zvyklý. A líbí se mi …. 😉
To je dobře, že mi to říkáš dvakrát!! Můj jemnocit je potěšen:) Děkuju za stopu, Luboši:)
Tys vo tom parku nemluvil zbůhdarma.
To světlo!
Ta fotka.. pro mě dnes víc než písmenka… Ne že by písmenka byla špatná, ale fotka by mi prostě k zážitku stačila 🙂