to já mám oči vlkodlačí
a ty jsi zase téměř panna
pojďme teď spolu chvíli tančit
ať neodejdeš nepoznána
dokud nás ještě šaty tlačí
dokud jsme takhle raději
to já mám oči vlkodlačí
ty ve svých ještě naději
to když se ptáš, zda ještě vstanu
než budem zítra sezdáni
budu-li viset na kaštanu
se tvými ňadry ve dlaních
Velmi pěkné, Vaši tvorbu okrajově znám z PEXu a už tehdy jsem ji obdivoval, o veršován íse také pokouším ale zatím jsem to příliš efektně nedokázal propojit s fotografií… i když jsem se k několika pokusím uchýlil. Ještě jednou obdiv. Karel Ševčík
Karle, děkuju moc…
Františku, krásně se ti snoubí slova i dřeviny. 🙂
Díky za přidání – opětuji! Návštěva tvé stránky je velmi nevšední zážitek!
Antoníne, děkuji, moc si těch slov cením!
Františku, co by jsi chtěl abych ti k tomu napsal. 🙂
Já už do křoví nevlez přes rok, je podzim a já nemám na nic času. Ani tuť za hranicí… Ale jsem rád, že když už jsem do toho křoví jednou vlez (a víš, že je to pět let?), že se do něj naučili lízt i další. A gradujou to celé.
Ty navíc poezií.Celé je to moc fajnový!
Tohle je moc pěkné, čím je to focené? Jan Peterec
Honzo, je to focené kompaktem s výměnným objektivem. Počkat na šero, nastavit delší expozici a po zmáčknutí přizoomovat objektvivem 🙂