Červený kabátku kolem
se toč, kolem dřevěného stolu v rytmu valčíku.
se toč, kolem dřevěného stolu v rytmu valčíku.
Raz dva tři, v pokoji s krásnými
parketami.
parketami.
Dva dva tři a krásné
sny o světle, které se v mžiku oka na čele mění v noční múzu.
sny o světle, které se v mžiku oka na čele mění v noční múzu.
V přechodu přes práh do druhého pokoje.
V ruce jen cár
peřiny a zbytek tepla v dlaních.
peřiny a zbytek tepla v dlaních.
Přijeli pánové od
filmu a dožadovali se svého prostoru.
filmu a dožadovali se svého prostoru.
Onu noc strávila
v jeho pokoji v dřevěné náruči pryčen účinkujících v nejednom
divadle.
v jeho pokoji v dřevěné náruči pryčen účinkujících v nejednom
divadle.
Společné žerty ohledně romantického pobytu pro dva tišily
rozdmýchaný adrenalin.
rozdmýchaný adrenalin.
Slepice za dveřmi
byly rozehnány nevybíravým způsobem
byly rozehnány nevybíravým způsobem
a jen reflektory bránily v neklidném spánku.
Ale my tady
pracujeme!
pracujeme!
Tady jsem se tak začetl, že ani nedutám nad fotkou. Výborná symbióza!
Vzpomínám, jak jsem ti kdysi v nějakém komentu napsal, ať nepíšeš ukvapeně, ať slova několikrát přehodíš z hromady na hromadu, až zůstanou ta nejlepší. Nevím, jestli to tak děláš, ale dnes už bych ti nic takového nenapsal. Text se vybrousil k autorské nezaměnitelnosti.
Jirko, možná tě zklamu, ale dělám to pořád stejně. Nikdy sem neprsknu nic ukvapeně. Je možné, že někdy jsem prostě už slepá nebo se jen naše oči a uši nesejdou. 🙂 Moc děkuji za koment!
Jsem rád, že jsme se v Praze setkali. Aspoň na tu hodinu. Co psát. Tohle není (pro mne) prostor, kde se "diskutuje nad fotografií", je to prostor vystavení a prožitku, ber nebo nech být, ty kdo se díváš. A já to tedy beru. Baví mne to a díky za to, že….