a zase zpátky jsem… zase tady lapen
uprostřed bledých stěn a odepsaných kapen
ptá se mne potichu, co jsem si zas naštíp
sama smrt s kleštěma v chirurgickým plášti
co jsem si naštíp a bojím-li se režné
zda ještě po nocích šílím za jeleny
potom si přisedne… smutně téměř něžně
jak by to nebylo už tak k zešílení
když si jen představím, jak pod její blůzkou
hledám si úkryt ukryt před rozpaky
a pak jí pošeptám Sestro, je mi úzko
je mi tak úzko… a ve tvý puse taky
No, parádička.
Čtu si tu básneň poněkyleré a je čímdál na mě silnější.